Saga / Full Circle (1999)

Po příšerném The Pleasure and the Pain, co tímhle chtěla kapela říct, nechápu, tak jako naprostá většina oddaných fanoušků a dnes nejspíš ani kapela sama. Naschvál jsem nahrávku včera zkoušela (mám ji naštěstí neoriginální) a prostě tohle nejde, příšerné podbízení době, chybějící veškerý atributy kapely, melodická a skladatelská impotence, tohle neé.
Naštěstí v 99 přichází Saga opět v plné polní s výbornou nahrávkou Full Circle a přesně jak píše TomKas, tohle je věc která se dá od souboru směle doporučit. Od této doby vlastně dodnes píší pánové samé kvalitné věci a já mám tohle dlouhatánské období nejraděj.

Návrat k přeházenému příběhu z prvních 4 desek pokračuje právě tady a na dalších dvou jejich nástupcích, nálada je na mnoha místech omamná a hráčské výkony udivující.
Tak jako na Marathon, i tady mě hodně baví baladický věci, působivým textem a dětskými sbory doprovázená úžasná Follow Me, zajímavý zvuk kytar v Home a emotivní, citem doslova nacpaná Not This Way (Chapter 10), všechno prvotřídní pomaloučký skladbičky. Z druhého spektra si Saga bere také to nejlepší, tajemný úvod Remember When (Chapter 9) a Uncle Albert's Eyes (Chapter 13) s nadpozemskými Gilmourovskými klapkami. A.O.R. nabalený do druhé The One a křížený s progresem v Don't Say Goodbye, jedné z nejdokonalejších písní Sagy. Ukázkově vytažená basa Jim Crichtona úřaduje v energické Time Bomb, kde M. Sadler v mnoha polohách dokazuje jak bezkonkurenční je vokalista. A hitovka Night To Remember je rovněž z vysoké školy kompoziční.

Tady se pánové skutečně pochlapili, u mě nahrávka z první lajny.

» ostatní recenze alba Saga - Full Circle
» popis a diskografie skupiny Saga