Rush / Caress of Steel (1975)

Zvláštní album, zvláštní písně, asi ho úplně nikdy nedokážu pochopit, nebo vstřebat, pocity jsou spíš rozporůplný, někdy se mě líbí víc, jindy naopak. Pro mě reprezentuje první umělecký vzepětí sil kapely, která bude každým albem posouvat své skladatelské, kompoziční a aranžérské dovednosti k naprosté dokonalosti a vlastně do dneška z nich nepolevila, neuhnula ani o kousek. Když o tom přemýšlím v časových souvislostech, připadá mi, že se kapela pořád vyvýjí a stále roste, aspoň mě o tom poslední dvě díla dostatečně přesvědčují. Desku nechcu rozpitvávat, jsou tu části, které mě imponujou i polohy nic neříkající, momenty hodně syrový nemusím, naopak dovádění španělských kytar (např. v Lakeside Park)stojí za pozornost, nebo akustický vstupy v The Fountain of Lamneth rovněž.
Což o to, technicky je dokonalá, hudebně rozhodně víc jak vokálně, ale zarputilé změny temp a běsnící terorizování mozku drsnými přechody a nátlakovým běsem nedobře rezonují mou nervovou soustavu. Ty šílené techno pasáže mi připomínají německé techno thrashery Mekong Delta (možná pro ně kdysi byli velkými vzory)
3-3,5 max podle nálady.

» ostatní recenze alba Rush - Caress of Steel
» popis a diskografie skupiny Rush