Orange Wedge / No one left but me (1974)

Tahle skupina není moc známá, ale když jsem jí poprvé slyšel, tak přede mnou vyvstaly takové legendy jako Led Zeppelin, Cream, nebo Who. Skupina vydala pouze dvě vzácná alba, z nichž to druhé se mi líbí více.

Celé album je velice zajímavá ukázka americké formy tvrdé rockové hudby ovlivněné blues a psychedelií. Nejlepší skladbou na desce je hodně syrové blues Whisky And Gin. Výborná je najazzlá skladba People, která je na CD uvedena ještě v singlové podobě. Nejdelší skladba The Gate se mění jako dubnové počasí, skladba přechází od tvrdých riffů do akustických pasáží a já slyším Rogera Daltreye ve skladbě Were Gonna Také It z opery Tommy. Vynikající písničky, skvělý rockový zpěvák.

Pro mě představuje album No One Left But Me jednu z nejzajímavějších hard rockových desek počátku sedmdesátých let, které dávám pět hvězdiček.

» ostatní recenze alba Orange Wedge - No one left but me
» popis a diskografie skupiny Orange Wedge