Colosseum / Colosseum Live (1971)

Diskuse pod albem Kuře v hodinkách od pražského Flamenga mě zaujala tak, že jsem začal přemýšlet o svém vztahu k používání žesťů v rocku a pustil jsem si zrovna tuhle desku britské kapely Colosseum. Na počátku sedmdesátých let jsem nahrával všechna LP, které se mi dostalyy pod ruku. Jedním z alb, která jsem si tehdy nahrál, bylo výběrové album The Collectors Colosseum, když jsem to poslouchal poprvé, tak jsem to chtěl vymazat, ty dechy mi tehdy hodně vadily, ale po druhém a dalším poslechu jsem zjistil, že to není vůbec špatné. Dechy dávají všem skladbám obrovský tah a drsnost, kterou jiné nástroje nedovedou. Začal jsem shánět alba s tímto typem muziky a objevil jsem mimo jiné perlu jménem Hot Rats od Franka Zappy a tenhle koncert.

Tohle album z roku 1971 je snad nejlepší živá nahrávka co jsem kdy slyšel. Skupinu založili hudebníci, kteří předtím hráli ve skupině Johna Mayalla Bluesbreakers, vynikající bubeník Jon Hiseman a saxofonista Dick Heckstall-Smith. Na této desce zpívá Chris Farlowe, který po rozpadu Colossea přešel k jiné vynikající britské kapele a to k Atomic Rooster. Koncert začíná skladbou Rope Ladder To The Moon původně uvedenou na albu The Grass Is Greener, které vyšlo pouze v USA. Již v této skladbě se předvedou všichni instrumentalisté v tom nejlepším světle, zamiloval jsem si bubnování Jona Hisemana, saxofon Dick Heckstall-Smith a zpěv Chrise Farlowa. Další skladba Walking In The Park byla úvodní skladbou jejich debutového alba. Zbytek koncertu tvoří skladby, které dosud nevyšly na žádném jiném albu. Vynikající blues s názvem Encore…Stormy Monday Blues a zvláště závěrečná Lost Angeles. Do všech skladeb jsou zakomponovány motivy z jiných skladeb mimo jiné i z jejich pro mě nejlepší skladby třídílné instrumentálky s názvem Valentyne Suite.

Tahle deska si zasluhuje pět hvězdiček. Kdyby někoho hudba téhle skupiny zaujala, tak letos vycházejí první dvě alba na vinylu.

» ostatní recenze alba Colosseum - Colosseum Live
» popis a diskografie skupiny Colosseum