Manowar / Fighting the World (1987)

Co jsem se téhle válečnické desky, spolu s následující, před léty nasjížděl. I po letech, kdy jsem Manowar nějak pustil k ledu, pro mě tahle dvojice představuje asi vrchol tvorby, který určitě svou kvalitu má, a když to člověk několik let neslyšel, je to dokonce velmi příjemné.

Nástup úvodního hymnusu jsem léta miloval jako máloco, a i dnes po letech má sílu, která vás zkrátka ty ruce nad hlavu donutí dát, ať chcete či ne... Je tu vidět účelové změkčení zvuku za účelem vyšších prodejů, šlo i o jednu z prvních digitálně nahrávaných desek v 80. letech. Ano, zvuk to malinko sráží do žiletkově tenkého provedení, ale valící se riffy, rytmika, halekající Eric a drtivé sólo zkrátka neztratily na údernosti. Fight!! Blow Your Speakers je spíš hardrocková skladba, valící se ve stylu dávných pravzorů a praotců - sabatů a zepelínů. Zajímavá věc, nikdy mě ale tak neoslovila jako úvodní hymna. Carry On je celkem zdařilý pokus o stadionovou metalickou hymnu, řada lidí zbaštila, řada lidí to nesnáší. Dle vašeho výběru. Intro z pouliční války a pak neuvěřitelně se valící Violence and Bloodshed s opravdu pěkně gradovanou atmosférou a riffovými hradbami, určitě ale věc, která by potřebovala úplně jiný zvuk. Vrcholem pro mě asi celé tvorby kapely je památná Defender, počet přehrání v létech dávných snad ani nelze spočítat. Skvělé intro Orsona Wellese, dějovost, okamžitě vybuzující bojové scény a fantazie, neskutečný spád a gradace z basového úvodu do skvěle se valící kovové kohorty... tohle jste, pánové, dnes úplně zapomněli. Sólo za půlí je neuvěřitelné, spalující, jedno z nejlepších, které jsem vůbec v tomhle žánru slyšel. Meče, sekyry a pěsti vzhůru! Po válečném bicím pochodu Drums of Doom je po Ericově proslovu nekompromisně odpálena nálož Holy War, její doslova valící se rytmiku i provedení jsem měl vždycky rád, ale ten žiletkový zvuk (hlavně sóla jedoucí bez podkladu kytar) to tu zase otupil...škoda. Master of Revenge nás uvede do notoricky známé halekačky Black Wind, Fire and Steel, nejen pro Manowar dodnes zásadnímu bitevnímu pochodu. Tohle mě vždycky uchopilo pařátem věru mocným a vyplivnulo až úplně na konci zbitého jak psa...

Výsledek? Za čtyři. Dříve by to byla pětka jak z kožených kalhot. Dnes už tady některé hluchá spíš ale místečka než místa vidím a chtělo by to opravdu kopající zvuk. Ale mám tu "srdcovky", takže...

» ostatní recenze alba Manowar - Fighting the World
» popis a diskografie skupiny Manowar