Recenze

Dio / Diamonds - The Best Of Dio (1992)
Diovo best of je naprosto ideální produkt pro seznámení se se zpěvákovou sólovou dráhou. Nabízí totiž postačující vzorky z prvních pěti alb v podobě těch největších hitů.
První trojice, a hned nedostižné debutové album Holy Diver, lépe vybrat určitě nešlo. Rainbow in the Dark je neskutečně energická a Don't Talk to Strangers - to je Diův dokonale vystavěný rockový chrám, úplně žeru Appicovy mocné údery do bubnů. Další tři a na přetřes přijde deska Last in Line, opět silná ruka při výběru s (hard)rockovou definicí We Rock v čele. Tady jsou bicí ještě hromovější, tempo blahodárně ubíjející, a když k nebi letí chorus se slovy We Rock, je dokonáno. Svaté srdce je zastoupeno další trojkou. V úvodu je pohodovka Rock'n'Roll Children s dobovými klávesami a po ní démonická titulní píseň. Zařazena je pak i výborná Hide in the Rainbow z EP.
Poslední trojice skladeb už postupně uvadá, stejně jako Diova kariéra. Ten se už nikdy za vzdálenější horizont nepodívá a servíruje zcela standardní písničky na průměrných, či i zhola obyčejných deskách. Strange Highways je těžší než Sabbath samotní, Angry Machines nudí k uzoufání a Magica, která měla vrátit Dia zpátky do hry, se pachtí a potí, ale výrazně zabodovat nebo snad opětovně okouzlit už nedovede. O zbytku není zapotřebí se zmiňovat, je to protipól zpěvákových začátků, chybí nápady, energie, skladatelské invence i výraznější kytarový průvodce dějem.
85%
» ostatní recenze alba Dio - Diamonds - The Best Of Dio
» popis a diskografie skupiny Dio