Ulver / Nattens Madrigal - Aatte Hymne Til Ulven I Manden (1997)

Když už kontroverze, tak kontroverze. Když už zlovolná zkáza a temnota, tak ad absurdum. Norská scéna se pro mě před řadou let stala jaksi svatou, ale to, co se mnou urobil poslech této nahrávky, rovná se vyhlazení. Bylo to stejné jak před deseti lety, tak i dnes. Tohle je surovost i na blackmetalové poměry. Osmero norských vlčích hymnů jen pro fanatické černé duše. Vše je tu záměrně špatně, včetně umístění recenze na tento web.

První z osmi dílů je věnován strachu. To je ta správná poloha, kterou ve vás tohle monstrum vyvolává - úzkost, děs, zvuk na pokraji apokalypsy. Štípavý, sirnatý, prachmizerný zvuk, přes který se většina lidí ani do hudby nedostane. Co je tu ale největší skvost? Přece vichřičně ledové melodie v kytarových poryvech a skvostné akustické mezihry.

Druhá hymna s motivem ďábla je sevřený drtící černý pařát, i přes pračernou ultra neprostupnost tu ale z kytar srší melodické střepy. Jinak darkthroneovská brutální tma. Třetí nenávistný motiv má klasický norský spirálový riff, jinak dokonalý norský lesní příval zmaru a ledu, v čele s utloukající bicí kanonádou. Čtvrtý motiv člověka - ze studených smrtelných tikotů se pomalu zvedá z mlžné sněhové clony nádherná melodie, velící jako hlásná trouba k poslednímu útoku. Surový, neotesaný bojový hymnus.

Další norský kultovní masakr představuje páté téma o měsíci - norská klasika nejen hudebně, ale i symbolicky. Nástroje v destrukčním tempu sípají, naříkají a kvílejí, vše se podřizuje vichřici. Šesté téma vášně má proslulou, až do extrémního absolutna vyhnanou a neuvěřitelně vyšperkovanou melodii - hudba pracuje s tématem skvěle, přímo organicky. Ač černá řezničina, melodický podíl tvoří bizarní protipól k totálnímu zmaru. Sedmé téma osudu nastupuje pekelným způsobem, je to možné a dovolené u Ulver jen a pouze na této totálně zvrácené a násilné desce.

Vše, čeho se dotkli, má závan vysoké kvality. Jinak nabušená, makabrózní norská jízda, sekající špice lesních velikánů. Poslední motiv noci je zcela ve zničujícím duchu celé desky - do splašené severské noční jízdy jsou ale skvěle vkomponovány citlivé akustické vložky, které tento černočerný manifest jen lehce zlidšťují.

Když těchto 44 minut vyšlo, nechtěla část blackmetalové obce vůbec uvěřit, že je něco takového vůbec myšleno vážně. Objevila se spousta pokřiku a posměšků a na tohle album se nabalila tuna legend a nesmyslů, včetně toho, že byla nahrávána kdesi na lesní mýtině v norském zapadákově. Připravené černé duše, jako byla ta moje, vyslechla tenhle zničující manifest temnoty s respektem. 95% to tu spláchne do popelnice, ale to mi vůbec nevadí. Je to i ukázkou toho, co vše Ulver zpracovali.

» ostatní recenze alba Ulver - Nattens Madrigal - Aatte Hymne Til Ulven I Manden
» popis a diskografie skupiny Ulver