Recenze
Millenium / 44 Minutes (2017)
Letošní podzim je rájem nejen pro houbaře, ale i posluchače progresivní muziky. Přesněji řečeno jedné z jejich větví, odlehčeného meldického prog rocku. Nové desky v krátkém sledu vydávají holandští Silhoutte, polští Believe, nebo právě jejich krajané Millenium.
Ti odminule učinili drobné změny v sestavě. Novým bubeníkem je Grzegorz Bauer (ten se jako host zůčastňoval už předchozích sekvencí) a na post stálého člena byl povolán saxofonista a dlouholetý přítel kapely Dariusz Rybka. Hostem nejvýznamějším je stejně jako u předchozích nahrávek stále lépe zpívající a kapele vypomáhající Karolina Leszko. To její hlas odlišuje naše krajánky od ostatní konkurence a posouvá výrazivo souboru směrem k líbivější notě. Posluchač může získat pocit, že pokud zpívá ona, tlačí kalpelu směrem k popovým vodám, ale toto tvrzení není úplně pravdivé.
O Millenium se dá dnes tvrdit, že zrají jako výborné archivní víno. Nejpozději od alba Exist už kopou za první prog rockovou ligu a svůj styl vypiplávají k dokonalosti. Letos ubraly nohu z plynu malinko výrazněji (ne že by snad dřív ve svých kompozicích někam chvátali), vše je uvolněnější, pomalejší, rozjímavější a přístupnější. Deska jde do "palice" naprosto svévolně. Už po prvním, druhém poslechu si refrény a určité části zapamatujete a budete je notovat se stále famóznějším zpěvákem Łukaszem Gallem. Kluci a především jejich předák a hlavní skladatel klávesista Ryszard Kramarski si mistrně pohlídali zvuk, který je naprosto čitelný a na toto roční období teploučce hřejivý. Často se přistihnete unášeni precizně bublající basovou linkou Krzysztofa Wyrwa, nebo vzletnými akustikami kytaristy Piotra Płonka. Když se navíc přidá teskně "troubící" saxofon Dariusze Rybky, může vás stejně jako mě napadnout, že Millenium trošku floydovají. To ale není vůbec na škodu. Mají už léty vybroušený styl, na který dnes roubují melodie podobné svým vzorům z let sedmdesátých.
44 Minutes je vysoce vyrovnaná kolekce ze které si po čtvero seancích pamatuji nezvykle mnoho a nejvíce si užívám libozvučnou instrumentálku o ztraceném medvídkovi Lost Teddy Bear part 1 & 2. Takovém, jaký zdobí jejich nový obal.
Millenium opět nazklamali a jsou věčně tajným tipem prog rocku, jejichž hudba je o mmnoho invenčnější než poslední alba jiných vykřičených star vykukujících ze zaoceánského hudebního rance.
» ostatní recenze alba Millenium - 44 Minutes
» popis a diskografie skupiny Millenium