Gabriel, Peter / OVO - The Millenium Show (2000)

Ï tenhle ojedinělý, multimediální projekt si mě nakonec ohromně získal. Mistr jej pak předvedl skvěle při londýnské show v Millennium Dome v roce 2000 a jednalo se o více než působivé představení s velkým počtem hostů. Navíc se Peter s odvahou vydal na dosud nepoznaná teritoria.

The Story of OVO je těch novot pádným dokladem. Ústrojné propojení jeho snové hudby s raperem Rascem a Neneh Cherry mě nejdříve strašilo, jenže dnes patří u mě k nejvyhledávanějším kouskům. Peter ji totiž zpracoval s nadhledem a suverenitou.

Low Light je ambientní, atmosférická zastávka. Tyhle soumračné, křišťálové nálady samozřejmě u Petera dobře známe. Neutuchající živoucí pramen s vynikajícími vokály.

The Time of the Turning rozeznívají nádherné struny a přichází další legenda, Richie Havens a jeho pamětihodné propojení s ženským vokálem. Nálada čistého smutku mi trochu připomíná jiného velikána, Rogera Waterse.

The Man Who Loved the Earth/The Man That Sold Shadows je konglomerátem gabrielovské technokracie a hiphopového teritoria a navazuje na úvodní skladbu, vokály obstaral hlavní principál a Omi. A stejně jako v úvodu je tu jako mistrné dokreslení užito didgeridoo.

The Time of the Turning (Reprise)/The Weavers Reel - skvostný kousek opentlil další host James McNally klavírním akordeonem, indickým bodhranem a píšťalou, vše je oživeno africkými perkusemi a klávesovými syntezátory. Génius Peter nás kmitem provede od Skotska po rovník.

Father, Son je subtilní, krásná Peterova balada, vyznání elementárního vztahu otec-syn. Skvostné klavírní předivo a měkká, sotva slyšitelná basa Tonyho Levina.

The Tower That Ate People je pekelný příval elektro-industriální moderny, jsou tu ale všichni známí členové Peterova bandu, jak je známe už za dlouhá léta - Levin, strunný mág Rhodes a Manu Katché. Křehké dozvuky.

Atmosférická vložka Revenge má opět velké množství nástrojů, táhnou ji africké bubínky dhol. Pokračování v Peterově vizionářské jízdě.

Další dvě a půl minuty patří futuro-miniatuře White Ashes, vedle vokálů Petera a Omi nás trýzní výkřiky, ale i drsné basové a klávesové programování.

Doslova fantastickou vokální daň si vybrali Elizabeth Fraser a Paul Buchanan v další perle, Downside-Up. Jemný, subtilní začátek s akustickými doteky se přelije do emocionální tryzny. Skladba jasného gabrielovského rukopisu, až jsem smutnil, že tu něco podobného chybí. Vokální a aranžérská dokonalost.

The Nest that Sailed the Sky je předposledním dílem, opentleným dvojitými houslemi hostujícího Shankara. Byla použita i orchestrace, byť v decentní podobě. Nezapomenutelné nemusí být jen drcení na prach.

Make Tomorrow je duchovním, ale i hudebním vrcholem tohoto, pouhou hudbu přesahujícího díla, roztaženým na desítku minut. Nejprve se zdá, že minimalisticky navazuje na předchůdce, pak ji ale rozpohybuje basa. Ke dvojici z Downside-Up se znovu přidává i Havensův hlas; tahle trojice se tu snad upsala ďáblu. Ústrojné propojení všech nástrojů, naléhavost, šílenství, zmar, ale i naděje, to jsou jen některé z bezprostředních pocitů. Vzedmutí chladné industrie na pozadí s "ustupující" kapelou tvoří finále par excellence.


Skutečně monumentální dílo, které ovšem nelze vnímat jako klasické album, spíše jako sérii magických zastávek, na které Peter pracoval od roku 1997 a má tři akty. Ze show vyšla rovněž DVD Growing Up Live a Still Growing Up: Live & Unwrapped, obsahující i některé OVO-kusy. Vše svědčí o ohromující pracovitosti, vedle přírodního talentu. Potlesk na otevřené scéně.

» ostatní recenze alba Gabriel, Peter - OVO - The Millenium Show
» popis a diskografie skupiny Gabriel, Peter