Wobbler / From Silence to Somewhere (2017)

Nestává se příliš často, aby nové album relativně mladé a neznámé kapely zabodovalo v celosběrném žebříčku rockové hudby posledních padesáti let a umístilo se na tak výborném místě (dvanáctá pozice) v prestižním Progarchives. Je pravda, že pro našince nemusí tyto vavříny nic znamenat, ovšem předstihnout taková alba jako jsou Nursery Cryme, Pawn Hearts či Moving Pictures jistě o něčem svědčí. Neměli bychom ovšem zapomínat, že počet hlasujících pro Wobbler jsou nějaké dvě stovky, oproti dvou tisícům u ostatních. Všechny tyto ankety jsou značně zavádějící a mají dvě strany mince.

Stejné dvě strany mince má i hudba těchto nadějných norských progresivistů. Mě osobně tahle kapela připomíná obrovitánský mlýnek na maso, do kterého místo ingrediencí potřebných k výrobě nějakého pokrmu, naházíme všechny možné artrockové veličiny a pomeleme je dohromady.

Už od prvních tónu nelze přeslechnout, že originalita není hnacím motorem nových ani předchozích nahrávek Wobbler. Oni si prostě hrají to svoje, to co je baví. Nehledí na masivní úspěch, ani na názory okolí, nelze jim upřít energetickou hodnotu ani hravý potenciál. Smíchají dohromady King Crimson s Van Der Graaf Generator, Yes s Premiata Forneria Marconi, Genesis s Anglagard a nablízkou jsou i sousedními Beardfish. Oceňuji jejich rozmanitost na úkor vyjímečnosti, smysl pro častou tempovou obměnu na úkor pozvednutí vlastní identity. Jejich písňové kouzlo a zvláštní lyrická zpěvnost vychází z folkových tradic severu, ale v konečném zúčtování jde oklasický retro-prog, dobře okoukaný, výborně aranžovaný a skvěle zahraný.

Wobbler pracují s dědictvím minulosti možná až příliš okatě, ale jejich arzenál zajímavých nápadů a aranžérských fines není ještě zdaleka vyčerpán. Za to málo osobitosti jsem chtěl původně dát čtyři body, ale musím uznat, že stupňovitá závislost na tomto díle se úměrně s dalším poslechem zvedá.
From Silence to Somewhere jsou jedním z mých vánočních překvapení a nemám je zaryté tak hluboko, abych je dokonale ocenil. Ovšem zvuk mellotronu tu zní opravdu úchvatně, tento hudební žánr mám rád a tak nebudu trhat partu a udělím známku nejvyšší.

A už teď se těším na nějaký desátý poslech za půl roku, třeba začátkem léta, až se s posledním Wobbler-em potkáme znovu.

» ostatní recenze alba Wobbler - From Silence to Somewhere
» popis a diskografie skupiny Wobbler