Hackett, Steve / Momentum (1988)

Vnitřní touha a žár hrát klasickou hudbu Steve Hacketta neopouští, tak po pěti letech od vydání prvního alba složeného pro akustickou kytaru Bay of Kings vychází deska Momentum.

Oproti výše zmiňované Zátoce králů mi připadá tato deska kapánek barevnější, zvukově lépe znějící.
Jakoby se ve skladbách odráželo více vlivů. Steve čerpal hodně z arabské, maurské hudby. Dokonce několikrát navštívil Španělsko a Maroko a pocity z těchto cest se snažil přetavit do své tvorby.
Na desce samotné několika skladbami poukazuje na Chopina, Debussyho či Bacha.

V konečném součtu to zní velkolepě. Jelikož mám rád různé druhy etno či world muziky, byl jsem na tuto desku docela natěšený.

A jak se mi to líbilo? Nemůžu říci, že by mě deska zklamala, ale veškerá má očekávání zůstala někde na půli cesty. Ano, k prolnutí různých hudebních světů v těchto nahrávkách došlo, ale vše zpracované Hackettovou optikou anglického art rockového hudebníka. Ta jižanská divokost a temperament tu obsažen není.

Zaujala mne úvodní Cavalcanti (opět bratr John zkrášluje skladbu svou flétnou) a snivá The Sleeping Sea. S barokním nádechem potěší A Bed, A Chair And A Guitar. Ve skladbě Variation On A Theme By Chopin úplně jako bych slyšel místo kytary klavír. Nadchne rovněž technicky brilantní, titulní Momentum.

Z tří bonusových skladeb, která byly připojeny až na opětovném vydání v roce 1994 potěší kratičká Bachova Bourée a hlavně rozsáhlá a členitá An Open Window, kterou si dovedu živě představit přepracovanou pro rockovou kapelu. Paradoxně jedna z nejlepších písní na albu!

Za ne zcela vyrovnanou kvalitu písní a anglický chlad dávám lepší trojku.

» ostatní recenze alba Hackett, Steve - Momentum
» popis a diskografie skupiny Hackett, Steve