Harmonium / Si on avait besoin d'une cinquième saison (1975)

Je vůbec možné, aby toto album měl někdo nerad ? Celkově je to opravdu jedním slovem geniální. Nemá zde slabého místa, vše do sebe zapadá. Cover alba výborně vystihuje atmosféru alba. Všichni na louce, kolem příroda, hudba do toho zapadá. Jen nevím jak by tam přijeli s melotronem :)
Absence bicích mi zde vůbec nevadí, ba naopak, řekl bych, že tomu právě prospělo. Máme to řadit jako prog folk, nebo symfonický prog rock ? Ono je to v podstatě jedno. Když jsem tohle objevil v roce 2005, netušil jsem, že v Kanadě nahráli takhle dokonalé album. Co jsem si pak nasadil laťku hodně vysoko (začal jsem na Genesis), tak bylo pak těžké hledat další dokonalá alba. Škoda, že nejde dát hvězdiček více :)

Vert - několik fléten se proplétá, navazuje na to krásně akustická kytara s basovkou a zpěvem. Hned začátek dává tušit, že je to velmi melodické. Člověk by si mohl představit že je někde s kamarády v přírodě, kolem a nad nimi hvězdy. Francouzština je zajímavý jazyk a velmi do hudby zapadá. Za chvíli se přidá i jemně saxofon a zrychlí se tempo.

Dixie - Rychlejší, akustická skladba, kde se ke kytaře přidá klavír. Zpěvák se odváže a začne si zpívat s hudebními nástroji. Zní to trochu jako hudba někde z westernového salonu, kde všichni tančí. Je to svižné, má to drive, člověk by u toho tancoval. Nestyděl bych si to ani pustit někde na taneční zábavě.

Depuis Le Automne - po jednodušším začátku začíná kapela přidávat na komplikovanosti. A to je jen dobře. Začne to akustickou kytarou, jemným zpěvem, který udává melodičnost. Kytara začíná udávat rytmus, jakoby suplovala bicí. Klavír si pohrává, přidá se melotron a mám z toho mráz po zádech. Po čase se i přidá trubka, která jen jemně kníká do pozadí. Člověk se jen tak zasní,
zavře oči a je to uvolňující relax, nádherná hudba. Akustika se rozjede a drnká s jakousi ozvěnou. Po šesti minutách se přidají chorály, které splývají s melotronem. Poté vezme slovo akustická kytara podporována klavírem. Začne prozpěvovat několik hlasů najednou. Závěr skladby vévodí opakující se motiv zpěváka s kytarou, který s melotronem uzavírá tuto deset minut dlouho skladbu.

En Pleine Face - Velmi příjemná kytara se zpěvem. Minimalistický začátek, kde opět vévodí zpěv a udává melodii. Za chvílí se přidá akordeon a další nástroje. Tady bych si představil se držet s ostatními u táboráku, nad námi hvězdy a vše je dokonalé. Po třech a půl minutách začnou všichni zpívat a vlní se u táboráku. Akordeon se hlásí opět o slovo. Má své solo, které zní jako kdybych byl v Paříži a procházel se po městě.

Histoire Sans Paroles - geniální vrchol geniálního alba. Tuto skladbu rovnou zarámovat. Je absolutně dokonalá. Začíná příjemnou flétnou s kytarou. Postupně se přidá melotron, to je fakt nádhera až z toho oči přecházejí. Kolem 3. minuty začne dominovat melotron, který ale postupně utichá a začne se ujímat slova kytara s klavírem. Do pozadí se přidávají další nástroje. Má to vše takovou pohádkovou atmosféru. Po šesti minutách to zní jako z nějaké opery, klasiky. Melotron, cinkání, flétny až to přecházejí do dramatičtější pózy. Po sedm a půl minutách se rozjede klavír a zpěvák začne nádherně
zpívat až mám z toho úplně mrazíky po těle. Flétna nechce zůstat pozadu a začne ve stejné melodii si pohrávat jako když padá list. Zpěvák se opět přidá a více se do toho opře. Po deseti a půl minutách začíná nová pasáž, kdy slyším zvuky moře, racků. Melotron, klavír, flétna, trubka a hlavně kytara se postupně nabalují. Po třinácti
minutách začne jen tlumeně kytara s klavírem, kdy to začíná nabírat postupně na gradaci. Přidá se flétna a vše se vlní v dokonalém rytmu. Před patnáctou minutou začne nádherné sólo flétny až to postupně dojede do závěrečného konce.

» ostatní recenze alba Harmonium - Si on avait besoin d'une cinquième saison
» popis a diskografie skupiny Harmonium