Art Zoyd / Häxan (1997)

Francouzští experimentátoři Art Zoyd se hlásí se svým dalším dílem. Tak jako u několika předešlých alb i zde byl inspirací hudebníkům němý film, tentokrát Häxan: Witchcraft Through the Ages z roku 1921 od dánského režiséra Benjamina Christensena. Toho nadchla náhodně objevená kniha Malleus maleficarum, historický návod pro inkvizitory 15. století, jak nakládat s čarodějnicemi. Na základě informací z ní vytvořil snímek, který zčásti hraným a částečně dokumentárním způsobem vypovídá o tom, jak ve středověku vznikaly fámy a pověry o čarodejnicích a jak tyto projevy církev řešila. Ač je tento nejdražší černobílý snímek skandinávské kinematografie dnes velmi uctívaný, mě na rozdíl třeba od horroru Nosferatu nijak nezaujal.

Pozoruhodný je však soundtrack, který Art Zoyd k tomuto dílu stvořili. Na CD je zaznamenán jen určitý fragment těch nejpůsobivějších momentů. Stěžejní skladbou alba je hned úvodní třicetiminutová Glissements Progressifs du Plaisir, která je rozdělená na sedm částí a přináší opět působivou směsku soudobé vážné hudby kombinovanou s avantgardní elekronikou rockového zabarvení. Následující nervní Nuits s výraznou baskytarou je ozvláštněna saxofonem a operním zpěvem v závěru skladby. Z navazujících tří písní Haxan nejvíce oslovuje ta první s názvem Häxan Phi, složená s elektronických samplů, další dvě jsou jen takovou skicou. Více vzruchu přichází s pomalu osmnáctiminutovou Epreuves d'Acier a katarzi přináší závěrečná melodická Marche, ani jedna z nich však působivosti úvodní skladby nedosahuje.

Ač ostatními velmi vysoko ceněná, u mne již deska neboduje tolik jako předchozí uhrančivý Nosferatu či přesvědčivé dílo Faust. Možná je to tím, že výrazové prostředky použité kapelou již nejsou tak překvapující a novátorské, jako u předešlých desek, kde se soubor desku od desky neustále někam posouval.

» ostatní recenze alba Art Zoyd - Häxan
» popis a diskografie skupiny Art Zoyd