Queensrÿche / American Soldier (2009)

Přesně v těchto dnech před deseti lety bylo naskladňováno CD American Soldier do prodejen s hudebními nosiči. Za tuto dobu většina fandů kapely na album vytvořila svůj názor - na internetu (v několika případech i na tom českém) lze najít stovky recenzí z velké části pozitivního vyznění. Samozřejmě se najde i pár odmítavých reakcí v minulosti ustrnulých recenzentů, kteří dodnes žijí v marném očekávání pokračování Empire, a jakýkoliv vývoj jiným směrem je pro ně neakceptovatelný - člověk se prostě všem nezavděčí. Mě její vydání tehdy minulo, nyní jsem tuto chybu napravil a několik týdnů se s nahrávkou sžíval.

Koncepční album Americký voják je mozaikou příběhů účastníků různých válečných konfliktů od dob druhé světové války až po ten v Iráku. Geoff několik let zpovídal přímé účastníky těchto bitev (včetně svého otce) a atmosféru z nich otiskl do působivých textů. Autentické úryvky těchto výpovědí jsou několikrát zapuštěny do písní samotných.

Po hudební stránce je toto album velmi rozmanité. Úvodní Silver nebyla dle mého šťastnou volbou, neboť nepřipraveného posluchače v prvních taktech mohly odradit masivní riffy ve stylu Pantery či Rage Against the Machine proložené rapem. Po několika sekundách se skladba zklidní do moderního metalem ovlivněného soundu Queensrÿche, ale ten šok je při prvních posleších velký. I v druhé Unafraid zní kytarové samply smíchané s hlasy vyprávějících jako metaličtí industrialisté Ministry. Hundred Mile Stare se již pomalu navrací k zažitému vzorci zvuku Queensryche, je tu cítit grunge koření. Další prog metalová pochoutka s mnoha změnami rytmu je tu pojmenována At 30,000 ft a Geoff tu předvádí, že se dokáže dostat do pořádných výšek. Depresivní song ve středním tempu A Dead Man's Words mě dovedl k podobně laděným Killer a Middle Of Hell (pěkně zpestřené saxofonem). Tato trojka na mě působí průměrným dojmem.

Atmosféru zachraňuje procítěná If I Were King a album střemhlav míří k nejlepším zásekům alba. Energická a velmi emotivní Man Down! mě dostala do kolen a pro dokonale vystavěnou atmosféru ji řadím k tomu nejlepšímu z repertoáru této kapely vůbec. Pomalejší, ale velmi příjemná Remember Me je branou k duetu Geoffa a jeho dcery Emily, která v poukazuje na podobnost mezi pocity válečných veteránů a jejích dětí se svými pocity dcery muzikanta, neboť i ona musela dlouhé měsíce trávit v odloučení od svého otce. Zlatým hřebem alba je pozvolna vítr do plachet nabírající symfonická prog metalová skladba The Voice, která naprosto nekompromisně katapultuje toto album do nebeských výšin. Nutno slyšet!

Závěrem telegraficky: kytarista Chris DeGarmo ani Mike Stone mi na albu nechybí, Michael Wilton jej plně zastoupil za pomocí hostujícího Kellyho Graye, kterého rovněž musím pochválit za naprosto bezkonkurenční nazvučení nástrojů a alba jako takového, za které byl jako producent a zvukový mistr zodpovědný (kdyby potom nějaký mamlas nezvýšil hlasitost a neořezal dynamiku). Geoff Tate se neškrábe do takových výšek jako dříve, ale nijak to celkovému výsledku neubližuje. Jedinou výtku směřuji k několika songům v monotonním duchu, rovněž plně neschvaluji poněkud násilné roubování rapu a podladěných kytar v úvodním songu. Ale i tak je to velmi povedená a moderní deska prog metalového žánru.

» ostatní recenze alba Queensrÿche - American Soldier
» popis a diskografie skupiny Queensrÿche