Rush / Rush (1974)

Už nevím, jestli jsem jako první celou desku od Rush slyšel Moving Pictures nebo bezejmenný debut, protože jsem obě poznal ve stejném období na střední škole. Každopádně Rush (desku) jsem si tehdy půjčil v knihovně jenom podle názvu skupiny, aniž bych z ní něco slyšel. Předtím jsem znal z rádia několik hitových skladeb z přelomu sedmdesátých a osmdesátých let (kdy už nastoupily syntezátory) a ty mě vlastně k Rush přitáhly. Na debutu jsem nic podobného nenašel, přesto jsem si všech osm písní rychle oblíbil a na tom se dosud nic nezměnilo. Vůbec mi nevadil ječák Geddyho Lee, přestože většinou podobným hlasům z té éry moc neholduju. Naopak se mi zalíbil a zaujal mnohem víc než třeba Robert Plant, ke kterému je Lee často přirovnáván, ale sám nevím proč, neboť mi připadají jejich hlasy dost odlišné. Že tu ještě nehrál Neil Peart, ale John Rutsey, jsem tehdy nevěděl a dodnes je mi to jedno, hru na bicí tu považuji za velmi dobrou. Samozřejmě to platí i pro Leeovu výraznou basu. Alex Lifeson zase sází jeden kytarový riff nebo sólo za druhým. Celá kapela působí velice sehraně, dává vyniknout jednotlivým nástrojům a nemá potřebu se pouštět do zbytečné exhibice, která by narušovala strukturu písní. Rush tu servírují v podstatě přímočarý blues/hard rock, syrový a energický, ale zvláštně okouzlující. Skladby jsou velice vyrovnané a plné zajímavých motivů a melodií, za favority bych mohl označit Finding My Way, Here Again, Before And After a Working Man, jenže ten zbytek není o moc horší. Nedokážu najít nějaké mouchy, tady prostě nic nechybí ani nepřebývá a za ty roky se mi to ani trochu neoposlouchalo. Desku tedy hodnotím velice kladně a řadím mezi ty nejlepší, co Rush za celou svou kariéru vydali. Na svém kontě mají množství parádních skladeb a většinu desek mám rád hodně, ale tahle jako celek nemá chybu.

» ostatní recenze alba Rush - Rush
» popis a diskografie skupiny Rush