Satellite / Evening Games (2004)

Nejen personálně, ale i hudebně, jsou polští Satellite pokračovateli jedinečných Collage. Zatímco Riverside, Collage, Believe nebo Moonrise znám celkem slušně, byla pro mě až donedávna tvorba Satellite neznámou. Marně přemýšlím, kdy jsem udělal větší přešlap.

Titulní úvod je přenesením se v časoprostoru do středu satelitních her. Burácející bouře, klid a pak plně rozpoutaná progrocková vichřice s Palczewského nájezdy i komorními zákoutími. Amirian je podle mě nejlepším vokalistou v Polsku a jeho výkon nemá žádných měřítek, šéf Szadkowski má také TOP parametry. Never Never je toho dalším důkazem - hřmící úvod střídá skvostné, do výšin stoupající Amirianovo hrdlo. A jsou-li Genesis jakýmisi křestními praotci většiny polských kapel, lepší poctu už nabídnout nemohou. Svoje rockové kořeny pak obnaží naplno v Rush - drsné pumelici, ozdobené jako většina skladeb citlivou elektronikou, s elitním klávesovým sólem. Do baladických zákoutí nás bez zaváhání přenášejí měkké Palczewského koberce na všechny způsoby . Pokora, jemnost, něha v trvání sedmi minut - Love is Around You.
Why vytáhne bankso-wakemanovský nádech, na který vkusně jako stavebnici nastaví bohatá zvuková aranžmá - je to divoký i barevný rockový příboj a Satelit tu nezná na oběžné dráze slitování. Na devíti minutách vystavěná přímočará Beautiful World je skoro jako zjevení z paralelních světů. Hádáte jakých? Název napoví a dílo dokončí především mistři Sarhan a Palczewski. Evening Overture nabídne dramatický filmový úvod, to, co následuje pak, sotva lze popsat běžnou mluvou. Ničivé nájezdy kytar, orgie kláves, ale to, co tu dokázal mr. Amirian - návaly jasu, energie, adrenalinu, extáze. Těch 10 minut bych mohl slyšet rok. Take It As It Is završuje klasickou verzi subtilní, křehkou klavírní hrou, propojenou s teatrálními tónovými explozemi. I´ll Follow the Rain je pak další nepopsatelnou rajskou partií, která uspokojí ty, kdo si vedle Genesis rochní třeba v Hackettových či Phillipsových deskách. You Know and I Know končí tuhle velkolepou přehlídku, jde o silnou, procítěnou, intimní zpověď, mrazící až do morku kostí.

Smekám hluboko nejen před touhle partou, ale i před Mayakem, Branem, horynou, Palem a dalšími matadory, kteří tu vytrvale polskou scénu podporují. Jen zírám se zatajeným dechem, v jaké kvalitě a proporcích se to valí od našich severních hranic. Nestává se až tak často, aby mě něco semlelo a smetlo na první dobrou. Uf.

» ostatní recenze alba Satellite - Evening Games
» popis a diskografie skupiny Satellite