Flower Kings, The / Retropolis (1996)

Květinová společnost byla zrozená veteránem Roine Stoltem (Kaipa) v půli 90. let. Stáli by asi nejvýše, kdyby se mě zeptali, kdo z moderního progu mě uchvátil nejvíce. Ať vezmu alba jedno po druhé, vše dokonale tesané hudební příběhy.

Bruniussonův perkuzívní rytmus života uvede první skvostné Květinové dobrodružství - 11 minut titulní skladby, kde se město promění v chaotické hybridy mezi minulostí a budoucností. Dramatické vedení dává pod Stoltovými ostrými sólovými výpady a floydovskými relaxacemi nahmatat Salazarovy silové přechody. Ze samplů se vzedme průzračná hackettovsko-phillipsovská síť a jeden z nejlepších Fröbergových vokálních představení. Symbolicky i hudebně je totiž Rhythm of the Sea ekvivalentem neovladatelného moře, zosobněného lomcujícími riffovými vlnami. Rytmické dunění a je tu jedna z nejlepších položek, desetiminutovka More to This World. Začátku kraluje skvělý Tomas Bodin, pak zapojuje Roine Stolt vedle druhých kláves i typické kytarové omalovánky, i tady ale hoši rozjedou hudební orgie za masívní rytmické podpory. Akustický zlom za půlí je nepopsatelný, stejně jako mistr Fröberg. Po Bodinově působivé vsuvce Romancing the City dostává klávesový nestor příležitost vyřádit se v The Melting Pot - jeho nálety a přejezdy kralují jako chaotické roje robotů v ulicích Města. Zvony nás přenesou do Silent Sorrow, kde pracuje rockový grunt Květinových králů a nade vším opět kralují perkuse Bruniussona a pan Bodin. Skvostné varhany uvedou nářez The Judas Kiss. Tempo je přerývané, těkavé, atmosféra je neklidná - na pozadí jsou samplovány deklamace a psí štěkot. Pralesní bušení tu koexistuje s klávesami, z nichž jsou rvány útroby. Důkaz, že i Stoltovci to umí roztopit. Nervní, chaotická nálada pokračuje i v Bodinově "chemické", úchylné dělostřelbě Retropolis by Night. Flora Majora přináší po náročných minutách dlouho čekané zklidnění. Jednoduchá linka, jemný fusionový nádech, vynikající střídání více rytmických sad a hromové basové úhozy. Závěrečné kusy z dílny TFK jsou vždy něčím mimořádným. Nad tím, co je posluchačům zprostředkováno v The Road Back Home, dochází slova, nápady, myšlenky. Na devět minut našlehaná vroucná modlitba za Návrat domů; jejím křestním otcem není nic jiného´než památná Poslední večeře z pera Gabrielova souboru. Vstupní brána do nebe. Po rockové mezihře přichází po šesté minutě vyvrcholení za asistence dechů. Jeho vrchol a doznívání je nepopsatelné a zázračné.

Ačkoli Retropolis, s interesantní vizí bláznivého města, spadá do tvůrčích počátků TFK, už léta naprosto srdeční, slunečná, ale i mystická záležitost. Poskládání témat a vystupňování do orgastického vrcholu je mimo lidské chápání.

» ostatní recenze alba Flower Kings, The - Retropolis
» popis a diskografie skupiny Flower Kings, The