Anubis / Hitchhiking to Byzantium (2014)

Když dostanete balíček až z daleké Austrálie, musí to být něco hodně speciálního. Normální člověk, přesněji řečeno snobák - ten z horních deseti tisíc, by si nechal poslat alespoň nějakých deset kilo místní speciality kenguru. Ač nejsem vegetarián, jíst flákotu z tak nádherného zvířete se mi celkem příčí. Místo toho si raději dopřeji pokrm pro posluchače lahodnější. Muziku - pocházející z kraje ležícího na opačné straně zeměkoule. A právě ze zmiňovaných a tak vzdálených končin mi před čtrnácti dny dorazil malinkatý balíček z dvojicí cd Hitchhiking to Byzantium a A Tower of Silence. Prvně zmiňované jsem ještě ten den nedočkavostí rychle vybalil a šup s ním hned do přehrávače. Hlavu plnou melodií z překrásné fošny The Second Hand, jsem začal zásobovat další porcí hudby Anubis.

Hned od prvních sekund úvodní Fadeout ke mně za doprovodu akustických kytar začal promlouvat svým hebkým a velice přívětivým hláskem zpěvák Robert Moulding. Druhá A King with no Crown je správná pecka na správném místě. Nápaditá energická kompozice má jednu nespornou výhodu, její největší předností je lehkost s jakou vás dokáže polapit a bryskně vtáhnout do děje. Následující Dead Trees přináší menší porci uvolnění a detailnější prokreslovací schema. Kapela ubere nohu z plynu a nechá promlouvat kaskády melodií vrstvících jednu na druhou. Kytary, klávesy, klavír, lehkonohá rytmika a dominantní zpěv, se spolu nenuceně doplňují a pomáhají vymalovat překrásné hudební plátno. To je ještě rozměrnější a působivější v kompozici titulní-Hitchhiking to Byzantium. Nejtvrdší a "nejagresivnější" písní je track číslo pět Blood is Thicker than Common Sense. Tady už musí jít každý příznivec neoprogu do kolen, jelikož Mouldingův hlas a energické výměny bohatého instrumentálního spektra jinou možnost ani nepřipouští. Prog jako řemen. Po takovém hudebním uragánu je potřeba dostát vašim smyslům očistnou koupel. Takovou funkci tu plní romantická píseň plná španělek a bodré melodiky Tightening of the Screws-další z vrcholných to kusů této desky. Do přímočařejší polohy vás přesune track Partitionists a nejlahodnější hudební orgasmus čeká na diváka v položce osmé, písni Crimson Stained Romance. To už je ta nejvyšší progová liga používající básnického výraziva, emotivní složky a sentimentální nálady k vyjádření pocitů jedince skrze hudbu. Má top skladba celých Anubis. Po tak naleštěné perle už to má zbytek alba nesmírně těžké, ale Anubis se nevzdávají a vytahují další klenot v podobě komplexní patnáctiminutovky A Room with a View a neméně zdařilé tečky Silent Wandering Ghosts.

Zatím nemám ještě páru jaká je zde tolik adorovaná deska předešlá A Tower of Silence, ale v tuto chvíli je mi to upřímně jedno. Hitchhiking to Byzantium je můj prozatímní opus magnum Anubis a jelikož jsem už desce The Second Hand dal čistých pět hvězd, tady musím ještě jednu přidat.
Anubis jsou zkrátka progresivní bohové, vždyť už samotný název mi dává za pravdu.

» ostatní recenze alba Anubis - Hitchhiking to Byzantium
» popis a diskografie skupiny Anubis