Millenium / Ego (2013)

Sdružení kolem tvůrčího mozku, klávesáka Ryszarda Kramarského a charismatického slavíka Lukasze Galla patří k průkopníkům polského neoprogu. Albově debutovali už na konci devadesátek a myslím, že mají vzácnou kvalitu nahrávek.


Po jemné ouvertuře kláves tu máme andělský nástup, tak typický pro naše severní sousedy. Vládnou mnohobarevná plátna hudebního mozku Kramarského a Gall nasazuje své úsečné, velitelské kázání. Tématu lidského ega odpovídá i závažná a tíživá nálada. Nálady, pocity, nejistoty - vše kvalitně lyricky zpracováno. Terapii už nese Born in 67, nostalgie za odvátými časy míru a lásky... Devět minut kompozičních hodů, je-li kytara fantastická, pak hlavní i doprovodný vokál i Rybkův sax jsou nadpozemské. Dark Secrets vibruje temnější ozvěnou. Kytary i klávesy jsou však cítit gilmourovsko-rotheryovskou melancholií a užijeme si i rytmiky - tak se prosím poctivě budují pilíře. Po mrazivé klavírní smutněnce When I Fall je tu nejdelší, skoro jedenáctiminutová Lonely Man. Už titul Osamělý muž napovídá zřetelně o těžkém údělu. Osudový marillionovský průsečík krásy a smutku s dokonale kouzlícími vícehlasy a saxofonem. Nejsem schopen slov, ani pohybu... Rozuzlení Goodbye My Earth - střední tempo, zato ovšem vybroušen každičký detail. Ohromující nálety kláves, akustická zákoutí, a znovu - absolutní vokální orgie. Karolina Leszko tu v podstatě hraje první housle a výsledek je ohromující, stejně jako klavírní finiš.

Polský neoprog už je pro mě dávno jistotou. Kamkoli jsem sáhl, vždy jsem zářil spokojeností - Believe, Satellite, Riverside, Quidam nebo nyní Millenium. Příznivci inteligentní muziky, zbystřete a dostaví se s. Opět jen zírám a hluboce se všem zúčastněným klaním...

» ostatní recenze alba Millenium - Ego
» popis a diskografie skupiny Millenium