Pink Floyd / Atom Heart Mother (1970)

Pink Floyd pro mne před veledílem Dark Side of the Moon jakoby takřka neexistují. Nemám rád většinu z těch dříve vydaných psychedelických slátanin, které mnozí z jejich raných příznivců tak vehementně opěvují. Nikdy mne ničím neoslovovali a vypadá to, že to tak už navždy i zůstane. Asi bych musel být ročník padesát, a sledovat vývin kapely v přímém přenosu, abych dokázal ocenit kvality například pištce, u něhož starší ročníky kvalitu slyší a vnímají a která "nám mladším" absolutně uniká. Jedinou vyjimku jež jsem schopen akceptovat, je deska Meddle, která má k odvrácené straně měsíce nejblíže a je to dle mého takový nesmělý předobraz věcí příštích. Ale experimentální "šílenosti“ typu Ummagumma, nebo podivná podivnost Obscured by Clouds, jejichž podprahové nuance mi silně unikají, prostě neberu jako plnohodnotná, či nějak významná díla.

Své desky P. F. jsem nakoupil už dávno a vesměs najednou. Počínaje Dark až po Division je totálně zbožňuji a ve všech případech krom Final Cut volím neomylně plný bodoví počet. Final rád nemám a ani jej rád neposlouchám, zbytek to je pro mne ta nejpravější art-rocková mana co může existovat:-) Když jsem nedávno přemýšlel, jestli si přeci alespoň ještě jedno jediné album P. F. do sbírky nepořídím/nepřiřadím, několikrát jsem testoval jediného možného aspiranta a tím bylo zcela logicky album Atom Heart Mother. To mi až na některá psycho extempóre docela chutí a tak jeho nákup nebyl až takovou překážkou.

Ale i s atomovým srdcem matky se budu bodově a pocitově držet při zdi. Nejsem tím albem nijak přehnaně oslněn. Ano, do určité míry se mi líbí, jsou tu pěkné pasáže, zajímavá místa a určité prvky či plochy nepochybně pro vývoj žánru důležité, ale pořád mi tam chybí nějaká výraznější dávka originality a uchu příjemných myšlenek. Je to tak trochu (a někdy i dost) zase jedna z těch slátanin s orchestrem kde člověk neví, jestli má být nadšen, nebo zklamán. Jestli se tato deska pořád řadí do prvotní etapy kapely, pak mě přijde dobrá, ale ve srovnání s věcmi jako jsou zeď, nebo Animals, je tohle jen (pod)průměrný a pro mne málo přínosný čajíček. Kolik fragmentů si z tohoto díla odnáším? ... nevím, hodně poskrovnu a ve spojitosti třeba právě s giga geniálním Animals, mne toto nenaplňuje ani z 20%. A ještě jedna věc mi na desce ohromně vadí a tou je její dramaturgie. Protože zařadit mezi dvě rozsáhlé suity (z nichž ta druhá je vesměs o ničem) tři ne příliš záživné (skoro) balady, mně jako dobrý nápad zkrátka nepřijde. Bohužel.

No a ještě krátce k obalu tohoto alba, který sic vyzerá originálně, ale na druhou stranu působí i trošku stupidně.

» ostatní recenze alba Pink Floyd - Atom Heart Mother
» popis a diskografie skupiny Pink Floyd