Led Zeppelin / II (1969)

Dynamitová záležitost! Po napumpované jedničce, vytěžující z bluesových standardů a rock´n roll - bluesového rytmicko-harmonického kánonu maximum, je zde ukázka toho, že stávající maximum nemusí být vždy maximální, kopne-li se dostatečně silně do mantinelu. Jedná se o hard rock, nebo nikoliv? Podle mne je bluesový a rock´n rollový modus se svými zákonitostmi výchozím bodem, a Zeppelini se mu ve své tvorbě na prvních dvou albech záměrně nevzdalují, jen jej přetavují do hutnější a nabroušenější slitiny, dotahují jeho možnosti k hranicím a za ně, k původním jednoduchým figurám a riffům vytvářejí nové a nové podoby, ale tu základní kontinuitu dodržují, a to více či méně v celé své tvorbě (jako třeba T.Rex),zatímco třeba Uriah Heep, Deep Purple nebo Black Sabbath tvorbu těchto harmonicko-rytmických figur vpodstatě odbluesovali.
Každopádně, Whole Lotta Love je novátorská věc, co se týče strohého agresivního riffu, kakofonického lávového výronu uprostřed a sopečné erupce Pageova sóla nad Plantovým hlasovým tsunami v závěru. What is and What Should Never Be dokazuje, že ani v agresivním letu se není třeba vzdávat emotivních a silných melodií, The Lemon Song, přetavené klasické negerské blues s vlhnoucím erotickým vábením v džungli na sebe pokřikujících kytar, je opět školou pro blues-rockové talenty. A Thank You je jedna z nejkrásnějších milostných písní Roberta pro jeho Maureen. Heartbreaker a Living Loving Maid, další spontánní kytarová dobrodružství, se sebevědomě valí ve stále zrychlujících otáčkách, kladou otázku, zda tu sílu kapela vůbec ustojí. Nenápadným předznamenáním budoucích zatím netušených akustických hrátek je Ramble On, tolkienovská inspirace, zatím nejvíce opouštějící bluesovou kuklu tohoto ocelového (vlastně olověného) motýla. V té době Page i Plant sdílejí nadšení pro multiinstrumentální svět úžasné kapely Incredible String Band (též zde v PGB), která se na změně jejich stylu svým vlivem podepsala, jak i sami přiznávají. A jak je v té době dobrým zvykem, nesmí chybět přehlídka válečného arzenálu, teď konkrétně bubnů a činelů mistra Bonza, který ve vášni mydlí do své soupravy i holými pěstmi. A na závěr ..... ukázka toho, z čeho to všechno vylezlo, klasické blues, uprostřed "hard" nebo prostě "tvrďácky" zvrásněné po zeppelinovsku, neboť Zeppelini se tímto stávají určovateli stylu, a odteď už budou prostě nezaměnitelní.

» ostatní recenze alba Led Zeppelin - II
» popis a diskografie skupiny Led Zeppelin