Black Sabbath / Anno Domini 1989-1995 (2024)

Po dlouhých letech konečně vyšla čtveřice už dávno nesehnatelných alb Headless Cross, Tyr, Cross Purposes a Forbidden z nedoceněné až ignorované éry Black Sabbath se zpěvákem Tonym Martinem. A to ve formě 4CD nebo 4LP boxu a nic nenasvědčuje tomu, že by měla přijít na trh i samostatně. Je (nebo byla?) to tedy aktuálně jediná možnost, jak je oficiálně získat, jinak zbývají jenom drahá původní vydání z druhé ruky, ale bez záruky, že půjde o oficiální vydání a ne pirátské padělky. Nebudu se zabývat samotnou hudbou (ta je samozřejmě skvělá), ale pár poznámek k tomuto vydání (CD verzi), které by mohly někoho zajímat. Navíc hudebních recenzí najdete všude plno, i když evidentně někteří autoři box v ruce neměli a hodnotí hlavně hudební složku nebo digitální verze.

K hudebnímu obsahu dodám jenom to, že CD verze obsahuje tři bonusové skladby, které v LP verzi nejsou (možná kvůli omezené kapacitě LP). První tři desky jsou remasterované, Forbidden je nový mix. Neporovnával jsem to napřímo, ale u Forbidden je to poznat na první poslech především na zvuku bicích, jestli jsou všechny změny k lepšímu, to by vyžadovalo podrobnější poslech obou verzí (změny se pravděpodobně netýkají pouze zvuku). Nepatřím k těm, co by nadávali na původní vydání, ten zvuk nebyl ideální, ale ne tak tragický, že by z toho dělal neposlouchatelnou věc. Komu se ty skladby nelíbily tenkrát, zřejmě názor nezmění, ale komu vadil vyloženě zvuk, má tu jinou verzi.

O absenci desky The Eternal Idol v boxu už se toho napsalo dost. Je sice běžně k dostání ve 2CD s verzí zpívanou Rayem Gillenem, ale dávalo by logiku mít ji v kompletu s ostatními alby s Tonym Martinem, i když tu první „jenom“ nazpíval a autorsky se na ní nepodílel. Možná za to můžou i licenční práva, což je obecně problém, který podobné komplety narušuje jenom kvůli tomu, že něco vyšlo u jiné firmy a všichni se tváří, jako by to neexistovalo.

Zahrnutý není ani živák Cross Purposes Live, ale to mi osobně nevadí a dá se i pochopit, že je to kolekce pouze studiových nahrávek (což mi vyhovuje).

Název nedává smysl, neboť v tom období 1989-1995 se na chvíli vrátil za mikrofon Ronnie James Dio a v roce 1992 vznikla deska Dehumanizer. Ta samozřejmě obsahem boxu není.
Samotná krabice působí docela obyčejně, vzadu zbytečně titěrné popisky (tracklisty), obyčejný matný papír a jednoduchý nevýrazně žlutý potisk. Přitom by se nabízel zlatý/stříbrný plastický nebo z jiného laku, dneska se dá jednoduše udělat efektní provedení. Je to drobný detail, který z toho mohl udělat na pohled něco víc. Jinak OK a je z docela pevného papíru. Je fajn, že uvnitř je přihrádka pro CD, takže to není jenom krabice do které by volně naházeli obsah, ale vše je tam pěkně usazené a nic nelítá.

Knížku jsem zatím nečetl jenom prolistoval, zaujala mě fotka obálky českého časopisu Bang z devadesátých let. Neomluvitelné je ale nezařazení textů písní, pár stránek navíc by už nehrálo roli, ale upřednostnil bych to víc než třeba ten plakát. Zajímavé je, že v LP verzi texty v knížce jsou. Že by knížka mohla být s pevnou vazbou, to je druhá věc, v CD verzi s tím není problém, ta velká u LP je asi měkká méně praktická. Hlavně z prezentace před vydáním to působilo, že bude spíše pevná.Plakát Headless Cross je pro mě zbytečný bonus, ale když už tam je, mohl být oboustranný. Tipuji ale, že si to stejně většina nebude ničit pověšením a zůstane v krabicích. Replika koncertního programu je další tiskový bonus, ale není to žádná nádhera, bez které by se nedalo žít, ale OK, je to dobová připomínka.

Kromě chybějících textů vidím zásadní nedostatek v obalech CD. Zachovávají původní vzhled, kromě Forbidden, který má stejnou grafiku, ale aby se na přední a zadní stranu vešel celý původně třístránkový obrázek, je „širokoúhlý“ s černými pruhy nahoře a dole. Na titulku tedy vylézá i část zadní kresby a nepůsobí to tak dobře jako originál. Kromě tohoto je potisk v pořádku, ale odfláknuté je samotné provedení obálek. Obyčejné kapsy z poměrně slabého papíru, takže drží poněkud vypouklý tvar a kvůli jejich tloušťce v nich jsou CD hodně volně a při manipulaci hned vypadávají. Trošku tomu brání vnitřní igelitové obálky, které je malinko zbrzdí, ale žádná sláva. Samotné papírové obálky mi nevadí, avšak kdejaký levný boxík dovede přijít s kvalitnějším provedením, dvojitým kartonem nebo vnitřními obálkami, takto bych si představil spíše neoficiální napodobeniny. Kdo znáte box Yes – The Studio Albums 1969-1987, bude mít představu, jak je to odfláknuté (oba jsou asi od stejného vydavatele - Rhino). Možná i to je důvodem, proč byla podoba boxu až do vydání držena v tajnosti a objevila se pouze počítačová animace, která o reálné podobě moc nevypovídala, přestože zhruba dva měsíce před datem vydání vypustila firma Rhino video, kde ze skutečného boxu něco málo vidět, tzn. že už fyzicky existoval.

Na jednu stranu je tedy fajn, že tato čtyři alba v nějaké podobě znovu vyšla, na druhou stranu je to trochu promarněná příležitost dát jim důstojnější podobu. Problém je také skutečnost, že nějakých pětadvacet let se muselo na nové vydání čekat, ale především CD verze byla téměř hned po vydání vyprodaná a LP možná bude následovat. Jestli budou vyrobena další várka, nebo je to konečná, to se teprve ukáže.

Za hudební náplň boxu bych dal plný počet bodů, ale musím do toho zahrnout i samotné provedení, to bych viděl tak mezi 3 a 4/5.

» ostatní recenze alba Black Sabbath - Anno Domini 1989-1995
» popis a diskografie skupiny Black Sabbath