Deep Purple / Fireball (1971)

Pátek večer a já zase poslouchám hardrockové hrdiny mark II, tentokrát na albu "Fireball". Zopakovat úspěch není lehké, ale nejslavnější a nejlepší pětici Deep Purple se povedlo to: co v roce 1970 vytesali do skály, o rok později odpálili do výšin - své pojetí tvrdé muziky.

Od malička jsem si myslel, že na úvod titulní skladby slyším rozjezd výtahu. Už dávno vím, že to bylo jinak. Ale to je jenom upoutávka. "Fireball" totiž navázal tam, kde "In rock" končil. Strhující rockový drajv nabízí naprosto všechno, po čem srdce klasického rockera podnes touží. Je to spanilá jízda klasiků žánru, která nedá nikomu oddechnout. Je to žhavá koule, kometa na černém nebi, jednota pěti géniů a dokonalý soulad pěti nástrojů, které valí píseň v rockovém cvalu vstříc dalším dobrodružstvím. Tím následujícím je "No No No". Tempo je pomalejší s lehounkým dotekem blues a nálada důstojnější. "Demon's Eye" přináší trochu experintu, k její náladě se Párplové vrátili o dva roky později na albu "Who Do We Think We Are". Kytarová brnkačka a hospodský piáno, tklivá melodie a tamburina - "Anyone's Daughter". Pro někoho slabá vycpávka, pro mě odjakživa zajímavé oživení.

Druhou stranu LP otvírá "The Mule", jakoby koní stádo v prérii. To Ian monotónně žene skladbu až brutálně ke kokafonickému finále, do něhož se zapojí všechny nástroje - hammondky vynikají. "Fools" mě napíná svým psychedelickým varhanním úvodem, po němž se dočkávám kýžené tvrdé progrockové nálože, natažené přes osm minut klidnější střední pasáží (posmutnělá kytara a bicí). Možná může někoho trochu nudit. "No One Came" je důstojný závěrečný song ve stylu minulého alba. 

Ano, tohle LP povstalo ze stínu slavnějšího a lepšího předchůdce "In Rock". Ano, jeho následovník "Machine Head" je věhlasnější a dokonalejší. Přesto se ke čtyřem hvězdičkám nesnížím ani za nic. 

» ostatní recenze alba Deep Purple - Fireball
» popis a diskografie skupiny Deep Purple