Genesis / Archive 1967-75 (1998)

I tady jsem začal netradičně, odzadu, posledním, čtvrtým diskem, který mě víceméně celý nechává naprosto chladným. Zazní tu skladby z ranného období Genesis a některé odlišné verze, než vyšly na řadových albech. Musím ovšem uznat, že občas zaslechnu už tady ty opravdové Genesis, což je hlavně zásluhou zpěvu Petera Gabriela.

Druhý vrchol pro mě ze všech sedmi CD je třetí, složené převážně z živých nahrávek, vyjma tří skladeb. Twilight Alehouse, na kterou jsem slyšel spousty chvály, slyšel ji poprvé až na videonahrávce z Belgické televize a která mi nějak k srdci nepřirostla. Totéž platí o Happy The Man, moje pocity z těchto dvou skladeb jsou podobné – Genesis na oficiální alba vybrali opravdu to nejlepší. Ovšem na druhou stranu, abych byl upřímný, kdybych znal tyhle skladby pětadvacet let a místo nich psal teď např. o Time Table nebo Seven Stones, nevím, nevím ……. K remixu Watcher Of The Skies nemám co napsat.
Koncertní nahrávky tady jsou úžasné. Nebudu se rozepisovat o jednotlivých skladbách, platí o nich stejné superlativy, jaké jsem psal nejen já v hodnocení studiových alb. Ovšem je tu něco navíc, něco, co se velice špatně slovy popisuje. Už jsem psal mnohokrát o tom, že live nahrávky nějak v lásce nemám, ovšem Genesis pro mě byli vždycky živě nejlepší kapelou světa, od doby, co jsem slyšel Seconds Out. A nejen živě, že :-)

Mluvilo se o tom tady hodně, nejčastěji to nazýváme duchem Genesis a asi téměř všichni se shodneme na tom, že nejvíc ho cítíme na nahrávkách z let 1970 – 1975. Já tak silně, jako u Genesis, cítím toho ducha u velice málo kapel a právě na těchto živých nahrávkách je ještě umocněn tím, čeho ve studiu nelze dosáhnout. Na Genesis se mi vždycky líbilo, že živě nikdy moc neexperimentovali, jejich skladby znějí téměř stejně, jako ze studia a navíc je tam obrovská energie a většinou také nějaký ten muzikantský bonbónek navíc, abych byl konkrétní, tak například bicí v Dancing With The Moonlit Knight. Prostě jde z toho obrovská síla a v těch letech si myslím, že opravdu nebylo lepší kapely, tyhle nahrávky (mi) to jasně dokazují.

No a to nejlepší nakonec je živé provedení The Lamb Lies Down On Broadway. Poprvé jsem to slyšel 11. dubna loni, dva dna po koncertě Roberta Planta. Byl jsem z toho naprosto unesen, je to vynikající, že takový záznam existuje a jeho kvalitu nesnižuje ani fakt, že většinu pěveckých partů Peter Gabriel z technických důvodů přezpíval o více, než dvacet let později, nakonec, zpěv je „jen“ jeden z hudebních nástrojů, takže 80% nahrávky je původní :-)

Nebudu se rozepisovat o jednotlivých skladbách, vrcholy jsou pro mě stejné, jako na studiovém albu, tzn. Fly On A Windshield, In The Cage, Back In N.Y.C., The Chamber Of 32 Doors, Lillywhite Lilith, Anyway, The Lamia, Colony Of Slipperman, The Light Lies Down On Broadway a Riding The Scree. Snad jen pár postřehů a rozdílů – místy je mnohem lépe slyšet kytara a Philovy vokály (The Carpet Crawlers), závěr The Waiting Room je fantastický nářez a jízda, instrumentálně asi vrchol alba. Spíš chci napsat své celkové dojmy a pocity. A ty jsou naprosto úžasné, úplně závidím lidem, kteří měli možnost v té době Genesis živě vidět a v koutku duše doufám, že se objeví i nějaký slušný obrazový záznam. Budu se opakovat, Genesis jsou pro mě nejlepší živou kapelou vůbec, z nahrávky cítím obrovskou sílu, spojení těchto pěti lidí se muselo snad udát se zásahem nějaké vyšší moci, každý z nich zaslouží jen v samé superlativy. Mívám problémy s tím, že při poslechu alb Trespass, Nursery Cryme, Foxtrot, Selling England By The Pound a The Lamb Lies Down On Broadway jsem přesvědčen, že právě to album je nejlepší, i když ne, že by mi na tom až tak záleželo. Ovšem při poslechu živé verze Beránka mám jasno. Naprosto !!!

» ostatní recenze alba Genesis - Archive 1967-75
» popis a diskografie skupiny Genesis