Pink Floyd / The Final Cut (1983)

The Final Cut ... aneb co při tvorbě Zdi spadlo pod stůl... Nebo něco jako post scriptum Zdi. Nevím, jak přesně tohle album vzniklo, ale když ho poslouchám, tak se mi zdá, jako by ho Waters a zbylí tři nahráli zvlášť a pak to někdo, kdo šel zrovna kolem a měl čas, smíchal... (Mám dojem, že i u The Wall se už podobné problémy vyskytly, ale z alba The Wall to znát není)
Hudba – žádná sláva, pokud si tam Waters nevystačí sám, tak tam slyším zcela jednoznačně motivy z THE WALL. Skladbu Comfortably Numb mám moc ráda, ale proč je tady její doprovod hned u dvou skladeb?!
Co se týče textů, tak na můj vkus je to příliš politicky angažované, xenofobní (podobná slova v THE WALL vyznívají úplně jinak, tady si vážně nejsem jistá, jak to vlastně Waters myslel) a je tady plno narážek a jmen, kvůli kterým aby si k tomu člověk bral nějakou encyklopedii, aby aspoň tušil, o čem je řeč. Tak na to se teda můžu vyklašlat. Na textech Floydů jsem vždycky oceňovala jejich nadčasovost, ale to, co nám Waters předložil na THE FINAL CUT, už dneska spoustě lidí neříká nic.
Zatímco na všech předchozích albech dokázali PF vždycky něčím překvapit, vždycky nějak změnili svůj styl oproti albům předchozím (to jestli to bylo lepší, či horší, je věc druhá), tak tady žádný předěl neslyším. Pokud by mi někdo pouštěl Zeď a do vhodného místa vpašoval jakoukoliv skladbu z FC, tak by mi to chvíli trvalo, než bych si to uvědomila. Zatímco u předchozích alb bych to poznala po pár vteřinách.
Při poslechu desky a pohledu na obal mě napadá, že by se to možná mělo spíš jmenovat „The Dark Side of the Wall“...

» ostatní recenze alba Pink Floyd - The Final Cut
» popis a diskografie skupiny Pink Floyd