Pink Floyd / The Division Bell (1994)

DB jako nejlepší album Pink Floyd?!?!?!?! To to teda Floydi dopracovali...
Album DB mně osobně způsobilo velké dilema v r. 1994, když jsem se rozhodovala, jestli na ten Strahov jít, či nejít. Jako dlouholetý fanoušek PF jsem byla pro jít, ale po poslechu alba DB jsem si nebyla jistá, jestli by nebylo lepší zůstat doma.

Názory, že se u alba dobře přemýšlí, nebo usíná, mě utvrzuje v tom, že je to přesně tak, jak si myslím – čili je to výborná zvuková kulisa. Pro mě ale byli Floydi vždycky něčím víc, sahala jsem k nim vždycky, když jsem NECHTĚLA myslet na nic. Sedla jsem si, a soustředila se na všechnu tu nádhernou hudbu, ve které jsem stále objevovala nové. Hlavně na albech z let 1971-79. A než DB, tak to radši ty šílenosti, co nahráli v začátcích. Protože tam je aspoň cítit nějaká invence a hlavně radost z hudby, tady cítím z interpretů spíš únavu. A to, že někdo používá Floydy jako ukolébavku, to snad komentář nepotřebuje.
Takže stručně: Cluster one – to je hybrid Echoes a Shine on you Crazy Diamond, What Do You Want From Me – Have a Cigar + Comfortumbly Numb, Poles apart – to je Hey You předělané z moll do dur, a co tady dělají ty dozvuky slova STONE z Dogs (event. Sheep)?! ?! ?! A ty ladící nástroje – to už tady taky bylo (Jugband Blues, Atom Heart Mother). Marooned – klávesy jako v Sheep, A great day for freedom – Good By Blue Sky v dur, Keep talking – hybrid Us And Them, Run Like Hell a Pigs, Wearing the inside out – asi nejzajímavější a nejoriginálnější, i když i tady jsou odkazy k Shine On You Crazy Diamond a Comfortumbly Numb, Take it back – opět Run Like Hell (předělané z moll do dur), Coming back to life – opět Hey You + Comfortumbly Numb (ten trik s předěláním mollové melodie do dur už vyzkoušel i Smetana, ale tady je to hned několikrát, tak to už není zajímavé). Lost for words – tak tady čekám, že se ozve „Is anybody out there?“ + motivy z Wish You Were Here, no, a High Hopes – hlavní motiv vychází z Wish You Were Here a Shine on You Crazy Diamond a mezihra je z Empty Spaces, to žádné flamenco fígle nezakryjí, to že to zní jako Chris Rea, bych jim odpustila, ale ty krádeže ne.
DB jsou pro mě jen řemeslo. Já chobot tady píše něco o vývoji, ale já si vývoj představuju rozhodně jinak, než že někdo vykrade všechna svá předchozí alba a udělá z nich jedno nové. A nakonec ani to by mi ještě tak nevadilo, ale necítím ani snahu použít staré motivy nějak jinak, prostě je to kopie a zcela nenápaditá. Kdyby s nimi hrál Waters, řekla bych, že jde o vtípek typu – „kdo najde nejvíc hudebních odkazů na předchozí alba, vyhrává“. Ale obávám se, že Gilmour, Mason a Wright to takhle nemysleli.
Pro mě jsou DB jen velká efektní nablýskaná skořápka, ale jak se pokouším kouknout pod povrch – pusto, prázdno... Jako by to nahrál nějaký Pink Floyd Revival Band.

Oblibu tohoto alba vnímám jako naprosté nepochopení toho, kdo jsou (byli) Pink Floyd, a v čem je (byla) hlavní síla jejich tvorby. To, že jste z toho alba tak nadšení, si dokážu vysvětlit jedině tak, že tohle bylo první album PF, které jste slyšeli, ale k tomu se tady nikdo nepřiznal. Přitom to je argument, kterému bych rozuměla. A co už vůbec nechápu, proč tolik zloby, když si někdo dovolí VAŠE album zkritizovat. Psát sem samou chválu přece nemá smysl, to přece není účelem tohoto fóra. Tady by člověk měl spíš najít inspiraci, co poslouchat příště – ale k tomu byste si museli dát tu práci a zaregistrovat se tady, abyste si zjistili, kdo co poslouchá, a s kým se nejspíš hudebně (ne)shodnete.

» ostatní recenze alba Pink Floyd - The Division Bell
» popis a diskografie skupiny Pink Floyd