Van Der Graaf Generator / World Record (1976)

Přiznám se, že naprosto nechápu schopnost někoho rozlišovat skladby a jednotlivosti tam, kde tolik vládne atmosféra a vše je jednotné a slité do geniálního dušo-díla - tedy Pink Floyd, King Crimson a VDGG. Jak je možno pro citlivou duši se přenést přes to duchovno a krásno, hlavně ale tajemno a dokázat to rozebrat na prvočinitele? Jak možno si uvědomit, jaký zvuk kdo a jak vytváří? Do smrti nepochopím. Lidé, co to dokáží jsou podle mne z jiné planety - planety strojů. V tomto třeba spatřuji obrovskou nevýhodu muzikantů - pokud se od tohoto technicistního pohledu nedokáží oprostit. (A je to logické.)
Existuje ale výjimka - tato deska. Přesto, že považuji klasická starší alba za výjimečnější a dokonalejší, zdejší superperla perel (viz dále) se natolik odlišuje a vymyká, že ospravedlní hodnocení po skladbách. Dokazuje, že VDGG patří k těm několika málo procentům skupin, které neztrácejí po prvních pár albech tah a dají se poslouchat i dále.

When She Comes - Mírně netypická na VDGG skladba. Tvrdší, rockovější, až skočně šlapavá, v rychlejším tempu. Charakteristická potemnělá atmosféra pro skupinu není tak nápadná.
Důležitá slušná aparatura (ne šunto-věž za 50.000 i s krabicema). Krásná a podstatná zvuková obálka jednotlivých úderů na bicí, krásné, šustivě-cinkavé metličky uprostřed stereobáze. Zajímavé drobnosti (luskání prsty v hloubce prostoru) a nutné dobré zobrazení klavíru pro zaznamenání mikrodynamiky krátkých úderů. Bez slušného aparátu deska degradována na nijakou podmalbu k žehlení.
A Place To Survive. Ve všem podobná předchozí. Také rychlejší tempo, také rockovější, než bývalo zvykem. Založena na krátkém, v různých tempech a různými nástroji opakovaném motivu - velmi chytlavém. Poněkud ostřejší metličky.
Masks - pomalá, saxofonem vedená, nepříliš tajemná Vandergraafovka. Časem mění tempo na rychlejší a mírně graduje.
Meurgly's III (The Songwriters Guild) Jakoby zdálky a s nesmírně zajímavým témbrem znějící saxofon ve vyšších polohách přináší metličky a následně další nástroje, hrající netypický motiv rozložený na první polovinu v pomalejším tempu a druhou polovinu v tempu rychlejším - prozrazuje tak na sebe netypický 6/4 rytmus. Po 4 a půl minutách přichází změna do nádherného úseku, plného jemného vokálu nad jemňounkou prací u bicí sestavy a hlavně neskutečně dokonalého melodického snového motivu, tu plně zahraného, tu naznačeného - mnohokrát dokola. Neskutečně dokonalý nápad s neodolatelnou barvou a repetitivní sekvencí bicích a lehounkým saxofonkem kdesi v oblacích. Jak už je u VDGG zvykem, idyla je přerušována ostřejší kytarou, změnami tempa, abychom se nakonec vždy vrátili k původnímu dokonalému motivu. V 13. minutě konec šílení a do ticha naléhavý, ale poklidný vokál. Lehounké brnknutí na akustickou kytaru, vysoký tón saxofonu s kudrlinkvým motivem a už je to tady - neskutečně nádherná kombinace fascinujícího podkresu jemných bicích a zvláštního zvuku kláves, kvákajícícch zcela neodolatelně a nad tím vším absolutní sólo saxofonu, plné vší lidské bolesti i lásky, kterou tentokrát ani ostřejší kytara nezažene... Ke konci se opět připojují metličky, hrající tentýž motiv, ale hravěji a opět nádhernou barvou zvuku. Dokonalé jazzové cítění na crimsonovsko-rockovém základě. Jen tak docílíte takové dokonalosti. Na to sebelepší pop/rocková dokonalost sama nastačí.
Toužíte, aby to trvalo věčně, jako blázniví vracíte repeat dokola dokola dokola dokola do...
Ano - to je umění. To je perla perel, vítězství ducha nad hmotou. Pakliže nemáte rakovinu nebo Vám neumírá dítě, nemůžete se ve chvíli poslechu zlobit na Boha. Dal-li nám TAKOVOU krásu, miluje nás jako nikdo... A teď si představte, že tato nádhera trvá 21 minut!!
Nechápu, proč skladba netvoří závěr alba. Nelze ji ničím překonat. Čeká nás ale poslední "Wondering". Jakýsi dovětek, který nemůže nic nového zásadně přinést. Skladba je nejblíže klasickému VDGG z dřívějších alb.

Kolik asi? Že by 5? :-)

» ostatní recenze alba Van Der Graaf Generator - World Record
» popis a diskografie skupiny Van Der Graaf Generator