King Crimson / Starless and Bible Black (1974)

jedná se o velice silné album skupiny, která postupně vyvíjela svůj výraz od debutového "Na dvoře krále Crimosona" k "rozevlátějšímu" pojetí s uplatněním většího napětí a dynamiky.
Jednotlivé skladby mimo úvodního asymetrického "šlapáku" jsou spíše pomalejší, velmi tiché s postupnou gradací do 3-4 taktů plného "vybuzení" kapely, která pak opět zdařilou melodii opustí a přejde do generování zvuků, cingrlat a rádoby atmosféry zvukové zkoušky - to je ale pro tvorbu KC po roce 1970 - 71 (alba Lizard, Islands) typické a určité probuzení z tohoto experimentálního období, které se každému znalci skupiny líbit nemusí nastalo až na albech Skřivánčích jazýčků v aspiku a REDu, které už mají trochu jinou "šťávu".
Vůbec tento přístup "předběžné" zvukové zkoušky, která vyvrcholí řekněme minutovým "demosnímkem" je pro práci KC typický :-)) Stále patrné je to i na skladbě Providence z alba Red, která je vystavěna na cca 9 minutách a po dobu 1 minuty to KC dokáží opravdu pěkně rozjet - cesta k tomuto vyvrcholení je však trnitá a připomíná místy až namáhavou bezvýslednou onanii ;-))
Ale i přesto je toto album velmi zajímavé, poměrně povedené a některé skladby vyvolávají v posluchači nostalgické stavy, vracejí se vzpomínky na určitá období života, navíc pokud se zaposlouchá i do textů.
Například v The Night Watch mě vždy dostane verš - teh redbrick home, the bourgeoisie, guitar lessons for the wi--f-e - to je prostě onem vypíchnutý moment jak melodicky tak pěvecky v onom zbytku "zvukové" zkoušky :-)))
Lament je také velice jemný, až nostalgický.
KC patří k mým velkým miláčkům, mám je výtečně naposlouchané, a cením si projevu skupiny v obou jejích "hlavních" polohách - jak toho svižnějšího s prvky bluesrocku tak toho jemnějšího - lehce a úmyslně jakoby "nedotaženého"....
Musím dát ***** :-))

» ostatní recenze alba King Crimson - Starless and Bible Black
» popis a diskografie skupiny King Crimson