Gentle Giant / Octopus (1972)

Trošku tíže přístupné album, je si ho třeba trochu naposlouchat, než v něm člověk nalezne to, co v něm hledal.
Pro mě jednoznačně nejlepší píseň z alba jsou Knots - možná nejlepší píseň od GG vůbec. Vrstvené vokály doprovázené vibrafonem střídané energickými instrumentálními pasážemi rozpumpují srdce progrockera více než cokoli jiného.
Ani jiné skladby nijak nezaostávají. Třeba titulní Panurge stylem trošičku připomínající Jethro Tull z doby Minstrela by mohla soupeřit s kterýmkoli profláklým progrockovým "hitem", symfonická instrumentálka The Boys in the Band svou dravostí a energiíokoření druhou stranu desky.
Album má sice i slabší momenty (trošku mi vadí balada Think of Me with Kidness pro mě až příliš kýčovitá, ani Cry for Everyone připomínající Working All Day z alba Three Friends mě nijak zvlášť nebere, avšak ze všeho nejvíc mi vadí zvuk bicí sady prakticky na celém albu), celkově však vystačí na velmi slušnou ****

» ostatní recenze alba Gentle Giant - Octopus
» popis a diskografie skupiny Gentle Giant