Pink Floyd / The Division Bell (1994)

Tak, nejprve k vyjasnění mého věku a toho, v jakém pořadí jsem slyšel a poslouchal nahrávky Pink Floyd (pro některé čtenáře a fanoušky PF je to velmi důležité a protože mi přijde, že některým nejde pod nos, že tohle album někdo může považovat za jedno z nejhezčích, které PF nahráli, což zdůvodní věkem, nebo nedostatečnou znalostí, naposloucháním, viz. "mct".)
Takže, je mi "teprve" 21 let, nahrávky Pink Floyd poslouchám chronologicky, čili jsem začínal s The Piper At The Gates Of Dawn.
Dlouho, předlouho jsem přemýšlel, na které album PF napsat nějakou recenzi a zda vůbec. Nejsem si jistý, jestli má slovní zásoba vůbec bude stačit k popsání takové nádhery, ale nakonec jsem se odhodlal a vybral jsem si toto, jelikož mi ho bylo líto pro navážení se některých jedinců do něj.
Podle mého odchod Rogera Waterse PF nijak neuškodil, jen nastartoval proměnu kapely, kterou nebyli a nejsou zarytí "Watersovci" schopni akceptovat. Přesto PF zůstali kapelou životaschopnou, které tato "amputace" možná i pomohla; kdyby Roger kapelu neopustil, možná by jsme se tohoto alba ani nedočkali, což by byla, alespoň pro mě, obrovská škoda.
Toto album má všechno, co od alba PF očekávám - éterický zpěv Davida, jeho překrásnou, zasněnou hru na kytaru; jemné, přesné bicí Nicka Masona; a vzletné, celkové náladě velmi pomáhající klávesy Richarda Wrighta. A co hlavně, všechny sklaby na albu obsahují to NĚCO, tu esenci, kterou na hudbě PF miluju.
Mé oblíbené skladby jsou... Rád mám úplně všechny, protože poslech tohoto alba mě naplňuje neuvěřitelně pozitivní energií a optimismem, ale What Dou You Want From Me, Poles Apart, A Great Day For Freedom, Take It Back, Coming Back To Life a High Hopes o malinko před ostatními vedou.
Takže velice rád dávám pět hvězdiček, které si toto album zaslouží a obhájí i v konfrontaci s veledíly 60' a 70' let. Není horší, není ani lepší, je jen jiné...

» ostatní recenze alba Pink Floyd - The Division Bell
» popis a diskografie skupiny Pink Floyd