Persona Grata / Reaching Places High Above (2007)

I když to album poslouchám asi popáté, stále nevím, co mi vlastně na něm tak vadí. Ale když nyní slyším ani ne 3 minuty dlouhou a moc pěknou skladbu "Istanbul" (že bych zde slyšel sitar?), tak už tuším co. Do dlouhých skladeb se toho jinak výborní muzikanti snaží dostat co nejvíce, až vznikne něco na způsob pohádky Josefa Čapka: "Když pejsek a kočička vařili dort". Opět slyším tu kytaru ala Petrucci, jako by kytarista jiný vzor neměl, stále stejná barva, podobná sóla. Výborně zahrané, ale lepší hrát technicky ne tak dokonale, ale dostat tam i něco jiného, svého. Oživením je občasná flétna, a když se k ní přidá také cembalo jako v zajímavé skladbě "Orient Express", tak hned vše dostane úplně jiný spád, a nevadí ani její téměř 10-ti min. délka. Další perlou je skladba Venice, při které si vzpomenu na holandské Focus a jejich "Hamburger Concerto", kde také použili cembalo. Vůbec klávesák se mi moc líbí. V závěrečné skladbě slyším po zajímavém začátku syntetizátor s tak archaickým zvukem, že se divím, co tam dělá. Nevím, kdo jim dělá produkci, ale asi to chce pevnou ruku, a trochu více to příště osekat, ty nápady více rozvést. Potom by ani délka jednotlivých skladeb nemusela vadit.
Takže dobré album to beze sporu je. Ale to je asi vše. Takže za tři.

» ostatní recenze alba Persona Grata - Reaching Places High Above
» popis a diskografie skupiny Persona Grata