Fermata / Biela planéta (1980)

Biela planéta mě oslovila víc než Dunajská legenda, i když se dá říci, že obě alba znějí dost podobně. Možná je to tím, že mi jsou velcí světoví objevitelé sympatičtější než nějaká nitranská knížata.

Hudebně jsou všichni členové Fermaty v té nejlepší formě, Frešova kytara a Oláhovy bicí šlapou jako hodinky, Griglák hraje tak, že by se neztratil v kterékoliv špičkové světové kapele tehdejší doby.

Co Biele planétě trošku schází, to je možná větší inspirovanost. Technicky je to dokonalé, chybí tomu ale ta jiskra, která pohasla společně s Huascaranem a následným pobytem většiny členů kapely ve výkonu základní základní vojenské služby.

Vrcholem alba jsou pro mě závěrečné dvě kompozice, španělsky znějící Kolumbus a energií našlapaný Livingstone. Poslechem Biele planéty rozhodně o nic nepřijdete, patří určitě do historicky první padesátky česko-slovenského rocku.

» ostatní recenze alba Fermata - Biela planéta
» popis a diskografie skupiny Fermata