Iron Maiden / The X Factor (1995)

Kdysi jsem v nějakém časopise četl recenzi na "The X Factor", ve které zaznělo, že úvodní skladba děsně nudí svými kytarovými sóly. Autor tohoto přesdržkového výroku ale obstarával recenze všech nových cédéček v rubrice "nový pop-sračky a občas ňákej rock", takže byl evidentně vedle jak ta jedle.

Hned úvodní desetiminutová skladba "The Sign..." je vynikajícím příkladem toho, že Iron Maiden dokázali pokračovat i po odchodu Bruce Dickinsona. Super intro, super kytarová hradba, změny rytmů, dokonce i docela slušný vokál!

"Lord of the Flies" je skvělý depresivní Goldingův román a také dost depresivní "Ajronovka". Temná jak vlhká podzemní chodba, kde jste uvízli bez světla.... Uff!

"Man On the Edge" je dost slušná vypalovačka, ale Bayley tu prostě nezní... jako Bruce.

A už je to tady. To je průser tohoto alba. Bylo víceméně psáno pro vokál Bruce Dickinsona. Bayley nestíhá. A to se silně podepsalo na zbytku skladeb. Které jsou jinak dost dobré, ale právě slabý vokální projev je sráží dolů, níže a ještě níže do temného podzemí, studeného hrobu. Depresivní tlukot hlavbou o zeď, pomýšlení na sebevraždu... Což na druhou stranu vytváří na deskách I.M. dříve nepoznanou atmosféru.

"The X Factor" je ojedinělá záležitost, rozhodně stojí za poslech, ale jen jednou za hoooodně dlouhý čas.

P.S.: Na této desce se definitivně projevil intro/outro princip skladeb, dříve použitý např. v songu "Fear of the Dark". Od té doby to Železňáci cpou snad úplně všude. Vybrnkávačka na začátku, vybrnkávačka na konci... a dost mě tím už unavujou.

» ostatní recenze alba Iron Maiden - The X Factor
» popis a diskografie skupiny Iron Maiden