Genesis / A Trick of the Tail (1976)

Je až neuvěřitelné, že Genesis i po odchodu Petera Gabriela dokázali natočit album, které v působivosti za předchozími nezaostává ani o píď. Na Trick of the Tail je jasně slyšet, jak většina materiálu byla ještě psána pro Gabrielovy hlasivky, ale Collins svou úlohu zvládl pro mě až nečekaně famózně a ukázal, že je schopen zazpívat prakticky cokoli. Albu dominují krásně nazvučené a zaranžované zvonivé akustické kytary a neustávající příboj Banksových kláves a vše překrývá bezchybný Collinsův hlasový projev. Jednotlivé skladby nemá cenu příliš do detailů rozebírat, úvodní Dance on a Volcano spolu se Squonk mají skryté hitové ambice a Mad Man Moon je neuvěřitelnou rozvláčnou pohádkou o tom, jaké to je, když se prostě umí skládat a hrát... Robbery, Assault and Battery poněkud vyčnívá svým skočným refrénem, ale Ripples..., to už je zase úžasně zasněná pohádková melodie, které Collins nasazuje svým výkonem královskou korunu. Titulní skladba je znovu trochu svižnější a v tichosti se přelévá do závěrečné instrumentálky Los Endos, pomyslného vrcholu alba, ve kterém lze slyšet fragmenty některých dalších skladeb z desky a která graduje s dominantní klávesovou melodií. A Trick of the Tail nemá slabinu a ačkoli se může jednat o drobný zvukový odklon (ale skutečně jen drobný...), hudební náplň svrhuje veškeré pochybnosti do propadliště dějin.

» ostatní recenze alba Genesis - A Trick of the Tail
» popis a diskografie skupiny Genesis