Muse / Absolution (2003)

Často se naráží na to, že Muse vykrádají jiné kapely, především Radiohead, že "zdědily" jejich hlavní zbraň - zvuk (včetně stylu zpěvu)... Ano kdyby oni vydaly takovéhle album, řekl bych si, že poměrně zajímavý hudební vývoj je dovedl k tomuto jasnému vrcholu. Jenže Muse jsou ti, kteří podle mě dokáží vyzobat ty třešničky na dortu, dokáží plně vyždímat z daného stylu jeho potenciál a to je potřeba podle mě ocenit stejnou ne-li větší měrou. Navíc se umě vyhýbají škatulkám... Album nemá vyložený masterpiece (možná Hysterii), ani jasný vrchol, ale také nemá píseň, o které bych mohl říct, že mě velmi nezaujala. Což je jedno z pozitiv oproti mnoha progresivnějším kapelám, že si nehrají na něco, na co nemají, to totiž často vede k vyšumění do ztracena. Tady každá skladba něčím upoutá a album zároveň zní v rámci dosavadní tvorby Muse nejkompaktněji a také poněkud méně spontánně. Možná si říkáte, že menší "živelnost" ubrala jejich písním náboj, ale rozhodně přidala na nápaditosti. Muse ale stále velmi staví na kontrastu (v tempu, náladě, zpěvu) a to je dobře, v tom jsou totiž velmi silní. Také mě Muse překvapili parádními variacemi v instrumentálních pasážích Butterflies i Hysterie. Nejde tedy říct, že by šlo o něco do výkladní skříně progrocku, ale minimálně opřít o tuto skříň se Muse myslim s klidem mohou. Lze jim vytknout, že jsou poměrně plytcí, jejich písně měně nabité, kompozice nekomlikované, ale v pozici mainstreamové kapely podle mě velmi vyčnívají nad průměr... 7,5/10 >>> 4* Keep proggin´

» ostatní recenze alba Muse - Absolution
» popis a diskografie skupiny Muse