Nick Cave & The Bad Seeds / Tender Prey (1988)

Po předchozím temném opusu Your funeral, my trial, dopracoval Nick Cave svůj osobitý styl k dokonalosti. Tender pray je alespoň pro mně jeho mistrovský kousek, nepřekonatelný temný klenot. Nedivím se a nezazlívám mu, že po takovém albu musel natočit mimo jiné znamenité album Good son, protože dál už asi opravdu jít nešlo. Skvěle dotažená temná atmosféra, nejlepší písně, vrcholné dílo. Ať už se jedná o "barovou" Slowly goes the night, Mercy, ďábelsky zábavnou Up jumped the devil s až téměř zvrhlou rozkoší oslavující všechny neřesti světa, nebo depresivní baladu Watching Alice s překrásným sólem na harmoniku doplněnou nervní kytarou a romantickým klavírem. Ale tím naprosto největším kouskem je zcela jistě úvodní Mercy seat, což je skutečně apokalyptický skvost. Nálada této písně mě vždy naprosto pohltí a nepustí a pak vydržím bez dechu poslouchat víc jak čtyři minuty se dokola opakující strhující refrén a vydržel bych i déle. Nářez od začátku do konce, tahle píseň je prostě neuvěřitelně nadčasová i po 20 letech, stejně jako celé album. Rozhodně nejsem z těch co by odsuzovali Nickovu pozdější pobožnější a romantičtěji laděnou polohu, ale Tender pray je zkrátka top. Doporučuji každému kdo od Cavea nic neslyšel a má rád trochu temnější, experimentálnější rock. Řekl bych, že v této oblasti je Tender pray klasika.

» ostatní recenze alba Nick Cave & The Bad Seeds - Tender Prey
» popis a diskografie skupiny Nick Cave & The Bad Seeds