Pentacle / La Clef Des Songes (1975)

Další polozapomenutá skupina, která stačila vydat 1 album a skončila. Navíc těžko o ní dohledat nějaké bližší informace nebo foto.

Někdy je ale méně více a jedno velmi povedené album může skupině propůjčit jakýsi nádech legendy. Podobně jako italský Maxophone.
Celé album je vzácně vyrovnané a od první až do poslední skladby se nese v takřka stejném duchu. Vadí to? Ne- právě naopak- jsem vděčný za tu klidnou a snivou atmosféru- místy až k slzám smutnou a napjatou. Někdo tu skutečně může slyšet lehkou podobnost s King Crimson nebo The Moody Blues. Já tu slyším třeba docela velkou podobnost s rovněž francouzky zpívajícími Harmonium.
Ale to co mě na celém albu upoutalo na první poslech nejvíc jsou ty kytarové sóla (bohužel je jich mnohem míň než bych chtěl)- „…to je přece Hladík!“ říkal jsem si. Samozřejmě není, ale především asi půl minuta v L'âme Du Guerrier mi jeho hru neskutečně připomíná. Rovněž velké zastoupení tu má moog a varhany- takřka v každé skladbě jsou nenápadně na pozadí a dokreslují atmosféru. Žádné varhaní orgie- pánbůůů zaplať.
Zpěv je tu jak jinak rovněž klidný, tichý ,absolutně neafektovaný a přitom emočně vypjatý- ale tak nějak vnitřně- introvertně. Prostě toto není hudba do auta nebo jako kulisa k běžnému dnu. Spíš jako něco k navození příjemných snů.

Moc hezká a křehká záležitost. Jsem rád za takový objev. Jinak na >> odkaz je k objednání .

» ostatní recenze alba Pentacle - La Clef Des Songes
» popis a diskografie skupiny Pentacle