Wishbone Ash / Argus (1972)

Na Wishbone Ash je nutné mít náladu. Jejich skladby, jakkoli melodické a přístupné totiž vesměs vyžadují plné soustředění, a to i přesto, že kapela nijak netlačí na pilu, ale spíše se jen tak vznáší v oblacích. Jenže při sebemenším poklesu pozornosti se připravíte o množství detailů a drobností, které jejich hudba ukrývá. Především pak tato deska, opěvující středověk, válečníky, staré hodnoty a tradice. Bohaté aranže, harmonie ve vícehlasech, krásné melodie, které jsou odkazem anglické lidové hudby a zdvojené rovnoprávné kytary jsou hlavními zbraněmi tohoto alba.
Nemá žádný význam vyzdvihovat nějakou ze skladeb, nenarazil jsem zde na žádné slabé místo. Od úvodního, zvolna se rozjíždějícího desetiminutového opusu s akustickými kytarami Time Was, přes podobně stavěnou Sometime World, boogie Blowin' Free, poklidnou Leaf and Steam až k největšímu nářezu desky Warrior a na něj navazujícímu vrcholu - uklidňující, smiřující Throw down the sword, jenž je díky hostujícímu hammonďákovi skutečně pompézní a mohutná.
Ale co ještě musím zmínit, jsou oba kytaristé. To, že jsou Wishbone Ash průkopníci dvojhlasých kytar nemusím dodávat, ale nakolik si kytaristé vzájemně dávají prostor při sólech a to bez zbytečných exhibic, to jsem vždycky oceňoval. Navíc se jejich melodická sóla dají snadno zapamatovat a nejsou samoúčelná. Wishbone Ash byli vždy hlavně celkem, ve kterém se nikdo nesnaží dominovat a vynikat. Což je skutečně vzácnost a na této desce se to velice pozitivně podepsalo. Nemůžu než dát plný počet a pustit si Argus ještě jednou.

» ostatní recenze alba Wishbone Ash - Argus
» popis a diskografie skupiny Wishbone Ash