Hackett, Steve / Please Don't Touch (1978)

Ovšem nebyl by to věčný nespokojenec a hledač Steve, kdyby se petrifikoval úspěchem svého debutu. Naplněn nádhernými nápady, z nichž některé prošly i zkouškami Genesis a nebyly bohužel akceptovány kapelou, tíhnoucí (zřejmě pod Philovým vlivem) k více písničkové tvorbě, Steve odešel po důstojném rozloučení na živáku Seconds Out po svých, a jeho nové album je už nakročeno experimentálněji než předchozí. Nemohu se trochu zbavit pocitu, že to byl však trochu krok stranou z linie, ke které se na Spectral Morning opět vrátil, ovšem poučen z Please Don´t Touch o otáčku schodiště výše. Jsou zde některé kousky, které asi jako samostatná dílka do učebnic hudby nepřijdou, ovšem v kontextu invenčních explozí jako Narnia, Hoping Love Will Last nebo zcela mimořádné, k pláči dohánějící nádheře Icarus Ascending, tam pěkně zapadají. Je asi pravda, že deska nedrží jako celistvé dílo díky různým zpěvákům, ale berme ji tak, jaká je. I když, vím, že je těžké si to představit, ale zůstal-li by býval Steve u Genesis, Philův zpěv by v Icarus Ascending musel vykvést podobně jako třeba v Rippless. Takže, i když dám pro pořádek o bodík méně, poslouchám všechny tři první Hacketty stejně nadšeně a stejně často.

» ostatní recenze alba Hackett, Steve - Please Don't Touch
» popis a diskografie skupiny Hackett, Steve