Alan Parsons Project, The / Tales of Mystery and Imagination - Edgar Allan Poe (1976)

Toto album je v historii hudby dost ojedinělý počin. Iniciátory byli tři pánové, zvukař a producent Alan Parsons (nahrávali s ním mj. Pink Floyd alba Atom Heart Mother a Dark Side of the Moon), producent Eric Woolfson a aranžér a dirigent Andrew Powell. Společně usoudili, že se propojení rockové a klasické hudby věnuje málo prostoru, a tak se to tady pokoušeli napravit. Natáčení se zúčastnilo téměř 300 hudebníků, se kterými A. Parsons dříve spolupracoval. Někteří hudebníci byli v době vzniku alba vázani smlouvami, tak se jejich jména na původním obalu neobjevila.
LP verze a CD verze alba se trochu liší. Na první poslech lze poznat, že na rozdíl od LP na předělu mezi skladbami (The System Of) Doctor Tarr And Professor Fether a The Fall Of The House Of Usher cituje Orson Welles úryvek z Poeovy povídky. Jsou tam ale další rozdíly, které na první poslech tak zřetelné nejsou. Orson Welles v r. 1987 (kdy vznikala nová varianta alba) už nežil, AP využil původní nahrávku z roku 1975, kterou měl v úmyslu doplnit původní LP, ale tehdy z toho nakonec sešlo.
Album je inspirováno dílem Edgara Alana Poea, jak básněmi - A Dream Within A Dream, The Raven, To One in paradise, tak jeho povídkami, většinou dosti temnými - The Tell-Tale Heart, The Cask Of Amontillado, The Fall Of The House Of Usher, s výjimkou (The System Of) Doctor Tarr And Professor Fether o zázračné Metodě doktora Téra a profesora Péra používané v jednom blázinci.
Strukturou se podobá albu Atom heart mother od Pink Floyd. Také je tu polovina písňová a téměř celou druhou polovinu tvoří svita Zánik domu Usherů, kde také převažuje symfonický orchestr. Kdyby se natáčel Zánik domu Usherů jako film, tak by mohli použít tuto nahrávku jako soundtrack, ani by v ní nemuseli moc stříhat.

Když jsem tohle album slyšela poprvé, tak se mi moc nelíbilo, přímo bych řekla, že mě moc zklamalo. Nějakou dobu mi trvalo, než jsem mu přišla na chuť, dnes ho považuju za lepší, než je třeba Eye in the Sky, které se mi naopak zalíbilo hned na první poslech. Na rozdíl od EitS mi připadá, že čím déle tohle album (ToM&I...) znám, tak se mi líbí víc. Tohle je totiž nadčasové dílo, ale je zapotřebí ho dost dlouho poslouchat a zvyknout si na ten styl.
Ještě bych dodala jednu věc: pokud ty Poeovy povídky neznáte, tak ty skladby nedoceníte. Rozhodně stojí za to si je přečíst, texty jsou jen náznakové a snaží se spíše postihnout jejich atmosféru, než reprodukovat jejich obsah.

A jen tak na okraj, obal alba je inspirovaný známou povídkou Jáma a kyvadlo, přestože žádná skladba jí věnována není.

» ostatní recenze alba Alan Parsons Project, The - Tales of Mystery and Imagination - Edgar Allan Poe
» popis a diskografie skupiny Alan Parsons Project, The