Saga / House Of Cards (2001)

Jedna z mála skupin, u které mi nevadí určitá místy křehkost projevu. Nevěřím to Marilionu ani dalším, které pracují s vysokou emotivitou skladeb. Saga ale má na to, neutopit se v balastu kýčovitých emocí, speciální recept. Riffy. Obšas je prostě třeba hrábnou do strun a oprostit song od nánosu patosu a AOR pozlátka. Songy se tak lámou pod umně implementovanými dynamickými pasážemi, které skladbu dobře nakopnou.
Navíc emotivita u této skupiny má svoji podporu ve zpěvákovi a v celkovém konceptu. Melodika bere to nejlepší z archívů osmdesátých let a skupina na tomto albu předvádí to, co třeba úspěšně zkoušeli Rush na svých Signals, Power Windows...Velmi příjemná melodika, soudnost ve smyslu užití emocí, správný cit pro změnu, implementace typických Saga rifů v pro Sagu typických riffech, které už ji provázejí od počátku.
Album je velmi příjemné, ačkoli samozřejmě nic průlomového, ale rozhodně stojí nad podobnými skupinami a souputníky z osmdesátých let. Hodně těchto skupin bohužel nemá ten cit pro správně dávkování pozlátka, které ale v určité míře k této hudbě patří. Navíc je dalším velkým plusem, že se Saze podařilo vyhnout se vatě..což je taky často problém podobných skupin jako např. Magnum a spol. Jeden hit, dva solidní songy a zbytek srdceryvné balady nebo umělohmotný kýč....toho je House of cars prosto....výborně. Vlajková loď kýčovitě-blýskavého rocku. Dá se to poslouchat a časem toto album člověka i chytne.

» ostatní recenze alba Saga - House Of Cards
» popis a diskografie skupiny Saga