Ford, Robben - The Inside Story (1979)

Další sólové album z počátků Robbenovi kariéry, které se nese (až na dvě výjimky) v duchu nápaditého instrumentálního jazzrocku. Prim samozřejmě hraje naprosto skvělá kytara s rockovým zvukem, ovšem ostatní nástroje se rozhodně nekrčí v koutě.

Funkujícímu otvíráku "Magic Sam" dominuje kytara, jejíž melodické linky se skladbou neúnavně proplétají, aby uprostřed přenechaly delší prostor v popředí klávesám Russela Ferranteho. Výborná věc.

Následuje trochu míň nápadná a pomalejší "For the One I Love".

V bluesově laděné "Severní Karolíně" se dočkáme také Fordova zpěvu. Píseň už poukazuje na jeho budoucí výhradní stylové zaměření - tedy bleusrock s jazzovými názvuky.

Loudavá "There's No One Else" je zpočátku lehce barově taneční, kromě vůdčí kytary a barevných kláves se zviditelňuje i basa Jimmy Haslipa. Ricky Lawson za bicí soupravou se pouze tváří nenápadně. V závěru se z této skladby stává pořádná jazzová jízda!

Titulní "The Inside Story" začíná mohutným kytarovým motivem unisono podpořeným basou a klávesami, ke kterému se kapela vrací během skladby několikrát, postupně jej rozvíjí a Robbenova kytara si s ním lehce a sáhodlouze pohrává.

A je tu podruhé vokální oživení - klidná bluesovka "Need Somebody" s živější střední pasáží. K slyšení jsou i štěky dechů.

"Far Away" se, svou posmutnělou náladou umocněnou foukací harmonikou a opět dotvářenou dechy, jakoby vrací do atmosféry LP Schizophonic.

Album zakončuje rytmická "Tee Time for Eric". Hodně jazzová záležitost s vynikajícím, až strhujícím klavírem. Tečka jak se patří.

The Inside Story je pestřejší, nápaditější a náladotvornější, než Fordova prvotina, a zasluhuje si lepší ohvězdičkování - tak 4,5. Abych zdůraznil svou předchozí větu, zaokrouhluji na plný počet.
reagovat

hejkal @ 05.02.2013 17:49:25
Ford je strašne fajn, vďaka za pripomenutie, ďalší interpret, ktorému dlžím recenzie.