Malmsteen, Yngwie - Odyssey (1988)

07.01.2020 horyna | #

Postava kytaristy Yngwie Malmsteena je pro řadu rockerů a metalistů značně kontroverzní osobou. Jeho hudbu buď milujete nebo nenávidíte. Já sám to s ním hraji tak nějak na obě strany. Byly doby kdy jsem jej miloval, ale také dost dlouhá periody kdy nenáviděl. Dnes je mi totálně jedno a myslím si v tichu duše to svoje (a není to nic úplně přívětivého:-), což mi ovšem nebrání, dvě, tři vytipované desky si s gustem občas připomínat.

Když jsem kdysi dávno do tajů oboru zvaného hudba pronikal, byl tento střapatý švéd dlouhý čas mým jediným sólovým kytaristou, kterého jsem obdivoval a jehož desky si pravidelně pořizoval. Neoklasicistní kvapíkovský metálek se k junákovy-tvrďákovi hodí víc, než matematické složitosti Steva Vaie, nebo bluesové bloudění Garyho Moora, a proto také zůstalo několik let jediné na poli instrumentální hudby. Všechny desky od debutu ze čtyřiaosmdesátého po Boalsův návrat prostřednictvím Alchemy jsem měl rád. Tedy všechny vlastně ne. Jediná vyjímka bylo právě album recenzované, které mi tehdy znělo značně komerčně a podbízivě. A když je vám osmnáct, či dvaadvacet, přece neposloucháte komerční muziku. Alespoň v bouřlivých devadesátkách rozhodně ne. Odyssey jsem dal stranou, možná prodal a víc se o něj nezajímal. Dvacet let mi bylo fuk, stejně jako Yngwieho tvorba, kterou jsem postupně hodil do kytek krom desky Facing the Animal a řekněme vždy milované Eclipse kompletně.
Ještě bych připojil važnou muzikou načichlou vložku: Je celkem logické, že v době intenzivních poslechů Malmsteenových nahrávek, jsem měl v oblibě i jeho pradávný italský vzor v podobě Antonia Vivaldiho a jeho Čtvero ročních období. On sám z jeho kompozic vycházel, což se v Malsteenově tvorbě jasně zrcadlilo. Postupně se mi však zprotivilo i toto a svůj náklon jsem věnoval hudebním skladatelům z naprosto opačného stylově dobového spektra. Stravinsky, Prokofjev, či Mahler mají skutečně s Vivaldim jen pramálo společného :-)

K desce Odyssey jsem se vrátil až nedávno pod vlivem poslechu oblíbeného alba D. P. Slaves and Masters, na němž pěje právě na Odyssey rovněž účinkující Joe Lynn Turner. Dnes má pro mne slovo komerce v hudební oblasti zcela jiná kritéria než před dvaceti lety a tak nemám absolutně problém si desku poslechnout a dokonale vychutnat. Její tehdejší negativa dnes vnímám pro Yngwieho tvorbu jako zcela opačná, zcela pozitivní. Onen popově komerční nádech dle mého nynějšího názoru nasměřoval desku od naspeedovaného prohánění strun s patinou klasicismu, do melodicky uhlazenějších, poslechově přijatelnějších poloh. Poloh, v nichž jednoznačně vyniká umění dokázat složit uchu lahodící song, se zapamatovatelnými parametry, velkou dávkou osobité melodiky rozložené do tempově přijatelnějších struktur s variabilní pestrostí jednotlivých čísel. Právě zde to není jen o tom jediném, jen o "panu nepřekonatelném" panu Malmsteenovi, jediném hromovládci nad kytarou a vašimi smysly. Tady cítíte celou kapelu, která šlape zatraceně dobře a kde J. L. Turner svého kolegu tlačícího se na výsluní občas pořádně zastiňuje (však si také do roka musel zabalit fidlátka).

Po obligátně "šupajzním" vstupu s písní Rising Force, se s druhou Hold on už dostáváme do zcela jiných teritorií. Střední tempo, krásně prokreslená Yngwieho hra, něžné melodie a navrch náramně procítěný Turnerův refrén. Lahůdka. Ještě větší pecka je v duchu osmdesátých let napsaná pompézní věc Heaven Tonight. Do popředí se po vroru Europe-áckého hitu Final Countdown dostanou Johanssonovi klávesy a popově laděný hudební opar který se tu zřetelně vznáší nemá chybu. Chybu nemá ani další gigantická věc, balada Dreaming. Turner je k nepoznání, zpívá velmi velmi procítěně, tóny a akordy na španělku jsou mistrně poskládány, čímž nám za decentní podpory ostatních hráčů pod rukama vzkvétá dokonalý klenot. Po krátké, ale výborné instrumentálce Bite the Bullet, je tu dunivá a nátlaková perda Riot in the Dungeons, ze které doslova vyzařuje společný zápal a nadšení. Turner vám jde po krku a zpívá jako bůh. Malmsteen přihodí několik svých parádiček a píseň má v popisu práce především diváka bavit, což se jí daří náramně. Deja vu se obrací k Rainbow a Crystal Ball je už úplné mistrovo něbo. Právě typově takovýto song povyšuje tuto desku nad ty ostatní. Je pravda, že další písně desku přesunou do rychlejšího sektou, ale pořád cítíte a vnímáte kompletně šlapající kapelu s výrazným vokalistou v jejím středu. Není to jen o onanujícím kytaristovi s egem jako Brno. Na závěr bych ještě vyňal povedenou instrumentální pumelici Krakatau a dobrou tečku Memories.

Kdepak, Yngwie Malmsteen se dnes o žádnou renesanci svého stylu, či překvapivý moment své kariéry nedočká a nepokusí. Poslední dvacetiletku točí jen desky strašné a ještě příšernější. Zvukově, hudebně i egoisticky nabubřelé. Ovšem na úsvitu své kariéry se o nějakou tu změnu přec pokusil a jednou takovou změnou pojetí i částečné orientace svého stylu bylo právě lp Odyssey. Pro mne jeden z jasných majstrštyků kytaristovi kariéry i osmdesátých let.



PS: případnému srovnání s postavami Edie Van Halena, či dokonce samotného Jimiho Hendrixe se na tomto místě záměrně vyhýbám, jelikož se nedomnívám, že i pře svůj nesmírný vklad na poli klasicistní kytarové techniky v úvodní části své kariéry, se Yngwie Malmsteen s těmito pány poměřovat rozhodně nemůže.
reagovat

pinkman @ 07.01.2020 06:49:20
Horyno jsem rád, že uznáváš Jimi Hendrixe. O nějakého Malmsteena, kterého desky jsou příšerný a jedna jako druhá, by si Jimi ani neočistil boty. On je úplně jiná pod-liga.

EasyRocker @ 07.01.2020 07:24:24
Jeho hudba mě nikdy nezaujala, tenhle styl jsem poslouchal tak před 15-20 lety, ale jeho klasicistní podání mě nikdy nezaujalo. O jeho blackmoreovsky nesnesitelné nátuře už nemluvě.

jirka 7200 @ 07.01.2020 08:15:44
Horyno, máš neobyčejný dar vybrat z diskografií různých interpretů vždy to album, na kterých se pokoušejí více čí méně otevřit náruči mainstreamu. To je většinou v okamžiku, kdy to nejdůležitější ve své tvorbě již řekli :-)

steve @ 07.01.2020 08:50:34
Trilogy, Odyssey a Eclipse tvoří něco jako triumvirát nejlepších Yngwieho alb. Pak se z toho stala jen opakovačka. A Turner není žádný extra zpěvák, jeho vlastní věci postrádají snad všechno, co dělá skladbu nějakým způsobem zajímavou.

northman @ 07.01.2020 09:31:46
Úplně vidím kytaristu v nablýskaném obleku s třpytivou kytarou, jak přehrává stupnice, hlavně co nejrychleji. Deska naprosto bez nápadu, jakých bylo před ní a po ní natočeno tuny. Něco nejhoršího co jsem kdy slyšel.

Myšák @ 07.01.2020 10:27:15
Že není Turner extra zpěvák? To se hluboce mýlíš. Za svou kariéru spolupracoval s několika předními umělci a kdyby neměl výborně školený hlas, nevybral by si ho Ritchie do Rainbow. Víš vůbec jaké zástupy stáli ve frontě na tuto pozici. K střednímu proudu Rainbow osmdesátých let by se jiný nehodil víc.
Northmane ty budeš pěkný náfuka, když tak pokrytecky hovoříš o jednom z nejdůležitějších kytarových mágů minulého století.

vmagistr @ 07.01.2020 11:24:02
Z Turnerova zpěvu tu taky nějak odvařený nejsem (mám ale naposlouchané spíše desky, co udělal s Rainbow, a pak onen počin s Deep Purple), můj osobní pocit je, že si ho Blackmore do Rainbow vybral proto, že neměl "nevymáchaná ústa" a dělal, co se mu řeklo.

Myšák: Co je na northmanově příspěvku pokryteckého? Prostě se mu tahle deska z konkrétních důvodů nelíbí.

b.wolf @ 07.01.2020 11:26:03
Občas si Malmsteena pustím, ty první fošny nejsou vůbec špatné a Odyssey mezi ně patří, jinak ovšem souhlas s P. S. horyny, na absolutní špičku rozhodně nepatří.
A mimochodem, J. L. Turner že je zpěvák? To jsem se po chuti zasmál, zvláště když jsem si vzpomněl na fošnu DP Slaves and masters, což je naprosto otřesná hrůza, včetně zpěváka ...

Jarda P @ 07.01.2020 12:02:47
Slaves and Masters otřesná hrůza? U mně skvělá deska s jen průměrným zpěvákem.

Jarda P @ 07.01.2020 12:07:32
Mám doma DVD G3, kde hraje Vai, Satriani a právě Malmsteen. První dva špičkoví, ale ta Malmsteenova onanie to pohřbívá...

Myšák @ 07.01.2020 12:09:32
Dikce ve větě "Něco nejhoršího co jsem kdy slyšel" hovoří o autorovi dost jasně. A podobný způsob vyjadřování od něj nezaznamenávám poprvé.

yngwie3 @ 07.01.2020 12:34:36
Myšáku, nevšímaj si northmanove postrehy a pripomienky, je to strata času ...

Petr_70 @ 07.01.2020 13:45:04
...ale northman má pravdu.

yngwie3 @ 07.01.2020 14:28:13
to Petr 70:
Uznávam, že Malmsteen je skutočne čudný patrón a jeho tvorba je neskutočne nevyvážená a jeho prístup egocentrický ... on už iný nebude ...
Avšak ... tento album sa vyšplhal na 40-tu priečku Americkém billboardu 200 a zostal tam trčať osemnásť týždňov, čo pravdepodobne svedčí o jeho kvalite, nemyslíš ? ... ja osobne ho považujem za veľmi kvalitný.

Takže northman NEMÁ pravdu, / ako zvyčajne / tak ako nemá nemá pravdu o Eddie Van Halenovi ...

Ak totiž niekto nehrá ako Thurston Moore, Bill Harkleroad alebo nebodaj Keiji Haino, je to podľa northmana "Něco nejhoršího co jsem kdy slyšel" ...

Ale čo čakať od niekoho, kto dá "produktu" od Swans - Public Castration Is A Good Idea 5 hviezd a ešte dodá, citujem " Písničky jsou plné totálních melodií - když chcete nějakou slyšet, tak si ji můžete vymyslet", koniec citátu ...

merhaut @ 07.01.2020 14:44:23
Jak mě rychle Yngwie zaujal u Alcatrazz a na svém debutu, tak se mi ještě rychleji oposlouchal. Zkrátka, otrok rychlosti:-)

Voytus @ 07.01.2020 14:58:53
Také patřím k těm, jimž se Malmsteen rychle oposlouchal. Nehledě na to, že už zamlada mě, coby fanatického Blackmoreistu, vytáčelo to naprosté okopírování jeho image. Pak, a na to nikdy nezapomenu, prohlásil u "Ušního průplachu" ve Sparku (a je to teda strašnejch let zpátky) na adresu Black Crowes něco ve smyslu, že tady je všechno špatně, zpátky do zkušebny a naladit kytary. No, já holt dosud raděj ty Black Crowes a hudbu, která těží z blues a spřízněných stylů, takže nejen tím u mě Malmsteen skončil.

Vlastně, na adresu těchhle "rychlíků", snad jen to, že klobouk dolů před tou technikou a tím, že dokázali strávit tolik hodin nad tím, aby to vyhnali do tak závrátných rychlostí - leč, po stránce pocitové mi to vůbec nic nedává, až na Steve Morse, který má ve hře i dostatek bluesového koření.

Snake @ 07.01.2020 16:52:21
No, tak ještě že je té muziky tolik a každej si může poslouchat co chce. Jnak bychom se z toho asi zbláznili ;)
Mě zas vůbec neoslovil Hendrix (ačkoliv ho uznávám jako kytarového věrozvěsta a performátora) a tak od něj nemám ani notu. Od Malmsteena nějakejch deset studiovek (na origoš CD) a živák G3. Na 2CD, aj DVD.

JardaP - s G3 máš recht, tam se Malmsteen moc nepředvedl. To jeho neustálé kvílení - ruku v ruce s přehuleným zvukem - je nesnesitelný. Ale show dělá dobrou.

horyna - dík za zajímavou recenzi, byť jsi ji částečně pojal jako svou obhajobu. Mě Odyssey sedla na první dobrou a dodnes ji považuji za jednu z nejlepších z Malmsteenova katalogu. Před pár lety jsem jí hodnotil za plnej počet a neměnil bych. V rámci jeho tvorby je to pecka, plus komerčně úspěšnej kasaštych.

northman @ 08.01.2020 05:48:39
Fakt, že se nějaká deska umístí v žebříčku prodeje na 40. místě a setrvá tam čtyři měsíce nesvědčí o kvalitě desky, pouze o komerčním úspěchu.

horyna @ 08.01.2020 06:39:46
Děkuji všem za jejich názory. Malmsteen je a vždy bude kontraverzní osoba, sám to cítím velmi podobně a tak se zdejší názorové rozpolcenosti vůbec nedivím.

yngwie3 @ 08.01.2020 10:08:11
to northman:
Tákže ... v predmetnom období osemnástich týždňov, sa Odyssey nachádzala v elitnej spoločnosti aj takých opusov:
/ a to uvádzam len do č. 50, výhradne rockové alebo metalové albá /

Now And Zen - Robert Plant
Appetite For Destruction - Guns N' Roses
Hysteria - Def Leppard
Permanent Vacation - Aerosmith
Seventh Son Of A Seventh Son - Iron Maiden
Tunnel Of Love - Bruce Springsteen
Surfing With The Alien - Joe Satriani
The Joshua Tree - U2
Whitesnake - Whitesnake
OU812 - Van Halen
etc., etc., etc.,

Na základe tvojho vlastného vyjadrenia, citujem " Fakt, že se nějaká deska umístí v žebříčku prodeje na 40. místě a setrvá tam čtyři měsíce nesvědčí o kvalitě desky, pouze o komerčním úspěchu ", koniec citátu, usudzujem že horeuvedené legendárne albá sú len sračky, ktoré zaujali široké publikum ...

Ale keď už sme u tej faktografie ... vieš o tom, že tvoj milovaný Don Van Vliet sa s "opusom" Trout Mask Replica vyšplhal na 21. priečku UK Charts a zotrval tam až celý týždeň ? ...
Musí to byť pre teba strašne ponižujúci pocit, že " Fakt, že se nějaká deska umístí v žebříčku prodeje na 21. místě a setrvá tam jeden týden, nesvědčí o kvalitě desky, pouze o komerčním úspěchu " ...

Na záver ... ak chceš k horeuvedenému čokoľvek dodať alebo čokoľvek namietať, do toho ... si svojim spôsobom celkom zábavný ;o) ...

northman @ 08.01.2020 13:15:06
yngwie3, jak souvisí tahle deska s Trout Mask Replica? I kdyby tahle deska byla na 1. místě rok, tak pro mě má nulovou hodnotu.

vmagistr @ 08.01.2020 13:15:30
yngwie: "Fakt, že se nějaká deska umístí v žebříčku prodeje na 40. místě a setrvá tam čtyři měsíce nesvědčí o kvalitě desky, pouze o komerčním úspěchu." ≠ "...albá [která se v té době v žebříčku nacházela na podobné pozici nebo výše] sú len sračky, ktoré zaujali široké publikum."

Pokud chceš diskutovat, argumentuj prosím férově, ať se to tu zase nepřelije do osobní roviny. Komerční úspěch a "kvalita" (pokud něco takového v umění vůbec lze objektivně určit) jsou na sobě vzájemně nezávislé "veličiny" (tedy míra ani jedné z nich není v přímé či nepřímé úměře podmíněna tou druhou).

yngwie3 @ 08.01.2020 14:16:02
to northman:
Domnieval som sa, že moje vysvetlenie je dostatočne zrozumiteľné, ale zjavne som sa mýlil ... vlastne, som presvedčený že je dostatočne zrozumiteľné, ale niekto nepochopil ... s tým ale nič nenarobím ...


Vojto, som takmer o tridsať rokov starší muzikant ako Ty, dosť som toho preskákal, takže mne rozdiel medzi komerčným úspechom a kvalitou vysvetľovať nemusíš ...
Ale k veci ...
Ak je opus v rebríčku a nepáči sa mi, je to len komercia s nulovou umeleckou hodnotou ...
Ak je iný opus v rebríčku a páči sa mi, je to veľdielo ktoré to dokazuje aj svojim postavením v rebríčku ... ale v žiadnom prípade už to nie je komercia ...
Oxymóron ako vyšitý ... a to je to, čo horeuvedený kolega nepochopil ...

Skús si ešte raz prečítať môj text a zistíš, že v ňom nie je nič neférového alebo nebodaj urážlivého ...

Ak budeš na toto téma chcieť podiskutovať mimo Progboard, môj mail poznáš ...

northman @ 08.01.2020 14:25:46
yngwie3, tak ta souvislost je v tom že obě desky byly někdy v žebříčku prodeje. To by mě nenapadlo, dokud jste mi neoznámil tento fakt v případě Trout Mask Replica, tak jsem to nevěděl, nehodnotím kvalitu nahrávky podle toho jestli se umístila v žebříčku prodeje, vy asi ano.

yngwie3 @ 08.01.2020 15:12:00
Omyl priateľu ... zásadne hodnotím kvalitu podľa počutia, postavenie v akomkoľvek rebríčku je len na dokreslenie ...

yngwie3 @ 08.01.2020 15:38:31
Btw ... Ak by si si niekedy čírou náhodou prečítal mnou tu umiestnené recenzie alebo reakcie, nenájdeš v nich ani jeden rebríček alebo rebrinák ... Toto je len výnimka potvrdzujúca pravidlo ...

northman @ 08.01.2020 15:43:31
yngwie3, tak proč jste tam zamontovaly ty žebříčky prodeje. Abych se vám přiznal, já ani nevím kde bych je hledal. Konkrétně Trout Mask Replica jsem poprvé slyšel u kamaráda v Praze počátkem sedmdesátých let a o tom kolikátá byla v době vydání v žebříčku jsme se nebavili. Tu Replicu jste zařadil do diskuse taky vy, ta s tou deskou Odyssey nemá nic společného.

northman @ 09.01.2020 04:01:50
Pane yngwie3 dlužíte mi vysvětlení a omluvu, jediné co jsem napsal na adresu díla Odyssey bylo, že je to něco nejhoršího co jsem slyšel. Vy jste do toho zamontoval Captain Beefhearta, žebříčky a protimluvy (asi vaše). Netrpíte stihomamem.

yngwie3 @ 09.01.2020 07:45:44
Necítim potrebu ti už čokoľvek vysvetľovať, nadobudol som presvedčenie, že je to strata času a energie ...
Nedlžím ti nič, pretože mám celoživotnú zásadu nerobiť dlhy ... a tvoju poslednú vetu som akože ani nečítal ...
Btw ... hudbu počúvam denne a takmer každý deň ju aj tvorím, ale totálne melódie som stále nenašiel ... asi bude chyba vo mne ...

northman @ 09.01.2020 13:00:41
Pane yngwie3, já nechám své reakce pod touto recenzí vymazat, ale než k tomu dojde tak bych chtěl od vás najít oxymoron (protimluv) ve slovech "deska bez nápadů, jakých bylo vydáno tuny před i po této desce, něco nejhoršího co jsem kdy slyšel".

Stále jste mi neodpověděl, jaká je souvislost mezi deskou Odyssey a Trout Mask Replica?

vmagistr: prosím po případné odpovědi yngwie3 o vymazání mých reakcí pod touto recenzí. Pokud neodpoví tak to vymažte taky.

vmagistr @ 09.01.2020 15:06:41
Žádné z reakcí mazat nehodlám, ostatní příspěvky by pak ztratily návaznost.

northman @ 10.01.2020 04:32:10
vmagistr: děkuji za odpověď. Když to nejde, tak to nejde. Mně totiž připadalo, že moje konverzace s panem yngwie3 byla když já mluvím o kole a on o voze.

Myšák: přečtěte si reakce pana yngwie3 pod mými recenzemi na Sonic Youth, Swans a Captain Beefheart a pak mluvte o nafoukanosti.

22.03.2013 Snake | #

Neštěstí nechodí po horách, ale po lidech. V roce 1987 Malmsteen nezvládl svého Jaguára, rozštípal se o strom a s krevní sraženinou na mozku skončil na sedm dní v komatu. Nervy v pravé ruce si navíc poškodil tak, že mu téměř ochrnula. Tou dobou mu po těžké nemoci zemřela i milovaná matka a to už by bylo na jednoho docela dost. Ne však na tohoto kytarového kouzelníka. Obdivuhodně rychle se dal do kupy a už v osmaosmdesátém nahrál nové album - Odyssey. A tytam jsou časy trochu těžkoprdelatého hard rocku, Rising Force se na nové desce prezentují vysoce melodickým heavy metalem a Malmsteen dokázal, že je nejen skvělý kytarista, ale i výborný skladatel a hitmaker. Jako diskutabilní považuji angažmá Joe Lynn Turnera, světoběžníka s vydobytými ostruhami, ovšem také dalšího kohouta na jednom smetišti. Brzy to přestalo klapat a po světovém turné si musel sbalit fidlátka nejenom on, ale rovnou celá kapela. O tom však až někdy příště...

Úvod desky je jak hrom.Rising Force. Mašinkvér bicích a melodický kvapík se sprškou kytarových a klávesových sól, laťka nastavená proklatě vysoko! Středně tempá Hold On nakopne pulsující basou (Bob Daisley!), výbornou vokální linkou a hyperrychlým sólem. Na pomalejším základě jde o velice dráždivou záležitost. Přichází první obrovský hit, singlovka Heaven Tonight a hned po ní cajdáček Dreaming (Tell Me). S pořádně hlučným sólem. Krátká instrumentálka Bite the Bullet plynule přejde do kytarové masáže Riot in the Dungeons, natlakované jak papiňák, s dalším duelem Malmsteen versus Jens Johansson.

Následující tři písně jsou jedna chytlavější, než druhá. Deja Vu s eruptivním, v závěru až Hendrixovským sólem, Crystal Ball s báječným refrénem i možná trochu podbízivější Now is the Time. Ale teď si držte klobouky, je tu až speed metalový fofr Faster than the Speed Of Light. Vokální melodie výborná a refrén jakbysmet. Závěr alba má na starosti instrumentální a zabijácká riffovačka Krakatau a kratičká Memories je již zvonivě akustickým outrem.

Je to parádní jízda a čas s ní strávený mi vždycky uteče nebývale rychle. Kdybych byl nucen naházet do drtičky všechna Malmsteenova cedla a mohl si nechat jen jedno jediné, bylo by to tohle. Myslím, že přesně tady si brali inspiraci Stratovarius, Kenziner a jim podobní. Jo, přesně si pamatuji na den, kdy jsem si kotouček koupil. V Praze, 7.9.1994. Cestou na Strahov. Na Pink Floyd.

..hoši z Hammerfall na desku Crimson Thunder umístili cover úvodní skladby, Rising Force. Docela mi spadla čelist. Oni ji hrají ještě krapet rychleji..
reagovat

pito63 @ 22.03.2013 08:39:03
Bol to môj prvý Malmsteenov album a mám k nemu veľmi blízko.
Snake, neostáva mi iné, ako sa Ti poďakovať za doterajšiu prácu na Yngwieho recenziách!

alienshore @ 22.03.2013 16:12:04
Odyssey je môj najobľúbenejší album od Malmsteena, jeho orgazmické sóla sú celkom dobre začlenené do skladieb a vďaka tomu je to jazda plná skvelých melódií, najviac ma oslovuje song Crystal Ball .... podľa mňa jedna z jeho naj piesní a ten skvostný úvod stojí za to, inštrumentálka Krakatau je parádna záležitosť, dík za recenziu Snake ....

Snake @ 22.03.2013 22:10:58
Nemáte zač..Ostatně jsem rád,že se s tím nedatluji zbytečně a děkuji vám za ohlasy.Z regálu se na mne zubí barevné hřbety ještě dalších pěti Malmsteenových studiovek a tak uvidíme,jak dlouho mne to bude ještě bavit.

domy @ 23.03.2013 09:40:48
Díky za inspiraci. Zatím znám jen Fire and Ice a nebyl jsem si jist, jestli pokračovat. Tvoje recenze mě přesvědčila, že si tohle CD seženu.

Snake @ 23.03.2013 10:28:28
domy,podle tvého profilu soudím,že máš rád heavy metal osmdesátých let a v tom případě ti Odyssey i následující Eclipse mohu vřele doporučit.Excelentní melodie,navíc vyšperkované explozivními a ekvilibristickými sóly.K hodnocení Fire & Ice se teprve dostanu,ale už teď snad mohu říct že z mého pohledu je velmi,velmi slabá..

domy @ 23.03.2013 12:36:36
Ano ano, jsem příznivec oněch dnes často zatracovaných 80tých let :)). Kolega zvukař mi často káže, jak vůbec mohu tu svoji hudbu poslouchat :) S tvým náhledem na Fire and Ice si mě potěšil, jelikož to znamená, že se zřejmě shodneme. Taky ho nepovažuji za žádný zázrak, šel bych zde maximálně na tři hvězdy, tak jsem nikdy do žádných dalších alb YM nešel.