Tangent - COMM (2011)

Po oblíbeném Down And Out In Paris And London bylo COMM album, na které jsem se opravdu těšil. A moje očekávání nezklamalo a dost se mi zalíbilo, v té době jsem ještě běhal s mp3 přehrávačem a COMM jsem díky tomu slyšel opravdu mnohokrát. Tradiční atributy tvorby The Tangent zůstaly zachovány, fanoušci sedmdesátkových kláves budou nejspíš potěšeni zvukem, i když je tu znát i trochu modernější přístup a více kytary od nové posily v týmu, kterou se stal Luke Machin (tehdy z kapely Concrete Lake, později Maschine). Ke změně došlo ještě na postu bubeníka, na desce hraje Nick Rickwood, ale už v době jejího vydání se stal členem kapely Tony Latham. U baskytary zůstal Jonathan Barrett, který se touto nahrávkou stal definitivně jedním z mých nejoblíbenějších basáků. Pochopitelně nechybí Theo Travis, jehož saxofony a flétny muziku výrazně obohacují. Nosným tématem desky, jak už název napovídá, je komunikace, internet, sociální sítě a současná společnost. Po textové stránce se tedy dá mluvit o koncepčním albu, ale jednotlivé skladby jsou jinak samostatné a hudebně spolu nemají souvislost. Hned na rozjezd je zařazena dvacetiminutovka The Wiki Man, kde je dostatek prostoru pro představení hudby The Tangent v plné parádě, a přestože mě baví, trochu zkrátit by jí asi neuškodilo. The Mind's Eye je další parádní kousek, trochu naléhavější, ale zpočátku mě vyděsil poněkud přidušený zpěv, než jsem si na to zvyknul, je to jak z nějakého dema. Nejdelší cestu jsem si hledal k Barretově skladbě Shoot Them Down, která mi k The Tangent Moc nepasuje, hlavně začátek zní také jak nedodělaný a umělý rytmus a pomalé tempo rovněž nejsou moc přitažlivé. Beru ji jako takovou mezihru před druhou půlkou desky a ačkoliv není moc výrazná, stačí se zaposlouchat a po instrumentální stránce odhalí svoje kvality. Tech Support Guy je klasickou ukázkou toho, že v progrocku lze i na malém prostoru odehrát hodně muziky a není nutné vše roztahovat do dlouhých skladeb. Ale než se člověk naděje, už je její konec a přichází vrchol desky a pro mě i jedna z nejlepších věcí, co The Tangent kdy nahráli. Velkolepá (přes 16 minut dlouhá) kompozice Titanic Calls Carpathia, která přechází od klidného atmosférického intra po zvukomalebnou jízdu s mnoha hudebními motivy a bez jediného hluchého místa. Atmosférou a orchestrálními prvky částečně připomíná filmovou hudbu a za geniální považuji hravé basové linky. Dokonce i Tillisonův zpěv mi tady vyloženě sedí. Už jenom kvůli téhle perle stojí COMM za poslech.
Nemůžu nezmínit dva bonusy, které je třeba brát odděleně a spíše pro zajímavost. První je demo The Spirit Of The Net, která nejen svým názvem připomíná Rush a je jenom dobře, že od toho opustili a deska zní jinak, protože tohle by byla opravdu vykrádačka. Ale jinak není špatná, ale zvukově je to slabota. Poslední je cover Watcher Of The Skies, zvukově asi schválně mizerný až to zní celkem věrohodně jako archivní nahrávka společného vystoupení Genesis a Yes. Se zpěvem v této skladbě pomohli členové SEYES (Yes tribute).

reagovat

Tuto kapelu jsem bedlivě sledoval po jejich šestou desku, ani nevím přesně proč, posléze jsem od nich odstoupil, kolotoč personálních změn a jakési deja vu soundu mne odvanulo opodál, další desky určitě špatné nebudou, poslední se alespoň dle názvu vrací k začátkům souboru, nechci být špatný prorok a proto se pozastavím u těch co znám. Objevení Tillsonovy party, poté co vydali svou čtvrtou sbírku (rozhodně díky, Progboarde!), bylo pro mne něco jako blesk z čistého nebe, vyzobal jsem vše dostupné a postupně přikoupil další dvě. Nutno říci že žádná z nich mne nikdy nezklamala, dvoják dal sic zabrat více i oblíbená třetí někdy bojuje s mou pozorností, ale hudba,kterou pánové produkují je šita přesně na mou míru, něco tak osvěžujícího jsem pro sebe prostě potřeboval. Ovlivnění Canterbury scénou je více než markantní i proměna sestavy se zůstavším Theo Travisem mne vůbec neodrazují od poslechu tohoto vskutku oduševnělého a na představy bohatého díla, v němž ta jazzová složka stále zdatně konkuruje té artové.

Signály z cizích lodí přijímáme prostřednictvím The Wiki Man- bohatě členité a hlavně na pozitivní melodii proplouvající písní, Andyho vokál (mne tedy, na rozdíl od některých jedinců nevadí ani v nejmenším) posunuje píseň do rockovějších vod, aby ho vzápětí klávesové osvěžení vytáhlo zpět do silně jazzové expozice, kytarový motiv zavánějící klasikou okoření tento 20-minutový monolit, který skýtá mnohá další překvapení, objevující se s každým vnímavým poslechem.
Zkreslen efektem posouvá Tillison svůj silně expresivní vokál do rytmického kolotoče písně The Minds Eye- klávesové "podmořské" zvuky odnášejí naši mysl do hluboké propasti, pozdější pekelná progresivní šou dává kvalitně zabrat mozkovým závitům stojícím v pozoru.
Po baladické Shoot Them Down je tu Tech Support Guy- flétnová hra a ušlechtilá kytarová linka se silně provzdušňujícím charakterem dá rozpomenut na první alba souboru.
Titanic Calls Carpathia-může být lépe hudebně vyjádřena tato historická událost, lépe řečeno tragédie? Už úvodní vstupy dřev sebou přinášejí příznačně úzkostlivou a zachmuřenou náladu, za přispění pochodu bicích se celek postupně zahušťuje, až kytara rozčísne tuto událost na podružné hudební myšlenky, balancování mezi fusion a rockovým drajvem napíná tuto zležitost s patřičnou pružností, Travisův saxofon čeří hladinu a exotické chutě dosadí "záporný" kovově ověnčený riff. A nebyly by to Tangent, aby nepřidali kvalitní najazzlé inspirace.

Mnozí si řeknou, bez Stolta, Jacksona, Reingolda a Czörsze už to nebylo ono.
Dovolím si oponovat, s novým osazenstvem se sice kormidlovalo jimým směrem, pořád ale maximálně kreativně.
A zapotřebí je také vyseknout pochvalu výtvarné náplni tohoto nosiče, práce Eda Unitskeho pro kapelu je všeobecně známa a i v tomto případě prokázal mimořádnou schopnost a cit v jedné ze svých stěžejních výtvarných kreací.
reagovat

Jarda P @ 11.05.2016 05:25:54
Comm je poslední deska od této skvělé kapely, jejímž nejslabším článkem je zpěv. Další desky už mě neoslovily pro pokles invence. Na první místo v mé oblíbenosti stavím první 2 desky.

Mohyla @ 13.05.2016 09:54:31
U mňa výborné, súhlas s recenziou i celkovým hodnotením skupiny. O jej postavení u mňa svedčí komplet v zbierke.
Zpev Andyho - určite zaujme na prvé počutie, niekoho pozitívne, niekoho negatívne. Ale jednoznačne možno povedať, že je originálny, spoznateľný okamžite a to je vlastne akýsi copyright skupiny, Na mňa pôsobí pozitívne, zmena na tomto poste by nebola výhrou! jedna z najlepších dosiek roku, tiež 5*!

horyna @ 13.05.2016 09:59:50
Mohyla: díky moc, jsem nesmírně rád, že tato kapela má v našich končinách přec pár oblíbenců, i já mám Andyho barvu hlasu také moc rád. Mohyla, napiš please jaké jsou dvě poslední desky, jestli by se oplatilo zainvestovat??

Mohyla @ 13.05.2016 10:32:03
2013 Tangent - Le Sacre Du Travail, máličko slabšia od Comm,

2015 A Spark In The Aether - The Music That Died Alone: Volume Two, minimálne na jej úrovni

Z môjho pohľadu - dobrá investícia, kúpu odporúčam!