Malmsteen, Yngwie - War to End All Wars (2000)

V polovině devadesátých let se k nám řinula ještě nedávno zapovězená hudba doslova proudem. Obchod s muzikou kvetl, prodejny rostly jak houby po dešti, do toho fungovaly různé půjčovny a cd bazary a člověk najednou nevěděl, kam dřív skočit. Ta spousta nového bigbítu mě lákala, poznával jsem nové a nové interprety a na ty "důvěrně známé" najednou nebyl čas. Proto i Malmsteenovo album Seventh Sign bylo na dlouhou dobu posledním, které jsem od něj slyšel a desky Magnum Opus, Inspiration, Facing The Animal, Concerto Suite for Electric Guitar and Orchestra ani Alchemy vůbec neznám. Do pazourů se mi tak dostalo teprve cedlo War to End All Wars z roku 2000. Dlužno dodat, že to bylo díky nějaké promo akci a dočasně snížené ceně, o čemž svědčí nálepka 299,- na krabičce s cd...

Narovinu, ten nákup jsem si tehdy mohl klidně odpustit. Obsahově by to až taková hrůza nebyla, ovšem po stránce zvukové je to doslova katastrofa. Po příchodu domů a spuštění přehrávače jsem si nebyl jistý, jestli jsem přišel o aparát, nebo o uši. Nebo o obojí. Zní to, jak horší demo snímek. Zvuk je neuvěřitelně zahuhlaný a dutý a z poslechu cd dělá utrpení. Asi nejhůř to odskákal bubeník John Macaluso ( Powermad, Ark, TNT, Symphony X a další.. ), jehož nástroj byl nahráván buď přes zeď, nebo podlahu studia. V rozhovoru pro Spark se Yngwie vymlouval na nedostatek času a peněz, ale i tak jsem přesvědčený o tom, že se to dalo udělat líp.

Docela tvrdá power metla, s občasnými přesahy do neoklasiky. Taková Molto Arpeggiosa není vůbec špatná, pěkná neoklasická divočina se odehrává i v na sebe navazujících skladbách Preludium a Wild One. A určitě bych vypíchnul i masakr Instrumental Institution.

Mark Boals zpívá dobře a ty čas od času se objevující smyčce má na svědomí klávesista Mats Olausson, ovšem nejvíc prostoru si pro sebe pochopitelně uzurpuje sám pricipál. Jeho kytara je doslova všude a tak toho má člověk po 65 minutách fakt plný brejle.

Kdyby to nehrálo tak špatně, ty tři, možná i čtyři hvězdy bych dal. Takhle to bude s bídou za dvě. Jen pro sběratele a věrné fanoušky.




reagovat

PaloM @ 17.04.2015 10:53:45
Snake, Malmsteen nie je moja šálka kávy. Satriani a Vai áno.

Psychedelic Rider @ 17.04.2015 12:13:26
Pouze metodologická poznámka. Je dobré v recenzi uvést i ISRC, kódového označenÍ a label. kolikrát mezi na první pohled stejnými deskami bývají rozdíly. Tuhle desku znám moc dobře ze streamingu. Musím posoudit ještě v loseless.

Snake @ 17.04.2015 22:19:36
Palo, nevím jestli znáš alba Trilogy, Odyssey, nebo Eclipse, ale to je ti kávička natolik lahodná, že by mohla zachutnat i Tobě :)

Psychedelic Rider, hodnotil jsem cd "Dream Catcher" CRIDE 32 z roku 2000. Ten zvuk řešil i tehdejší hudební tisk a co jsem tak projel několik recenzí na internetu, je to podobné...

PaloM @ 18.04.2015 05:58:53
Snake, pred viacerými rokmi som počul niekoľko albumov a neviem, či zrovna tie. Ďakujem za tip, dám mu ešte šancu a vyskúšam.

yngwie3 @ 18.04.2015 06:37:27
Pali, pridávam sa k Snakeovým odporúčaniam ...