Juventus - EP deska edice Mikrofóra: Juventus (1969)

Zdravím touto cestou Luka63 a krajana Petra Gratiase. Potěšilo mne, že si konečně také někdo vzpomněl na tuto lehce pozapomenutou kapelu, o které toho na internetu mnoho nenajdete.
Mám k nim docela nostalgický vztah, neboť jsem v dětství jejich muziku, mimo jiné, často „sjížděl„ na cívkovém magnetofonu B4, patřícím mému, o 8 let staršímu bratrovi.
Zmíněné EP se mi později (asi v roce 1974) podařilo sehnat přímo ve skladu Pantonu. Domnívám se, že to byl možná definitivně poslední výlisek.
Po kapele Juventus toho k naši škodě moc nezbylo. Pár nahrávek s Karlem Černochem, které vyšly jednak na singlech a jednak na první straně debutového Černochova alba Páteční. Z těchto věcí je jednoznačně nejvýraznější takřka psychedelická skladba 18 minut, při jejímž poslechu jsem jako dítě zažíval nedefinovatelný pocit strachu.
Druhá strana pak už nemá s bigbítem mnoho společného, neboť ji tvoří vesměs písně středního proudu, s velkokapelovým soundem. I přes tento fakt si myslím, že by deska rozhodně měla vyjít v reedici, na CD. Karel Knechtl už to jaksi nestihnul.......
Po Černochově odchodu visel nad další existencí kapely velký otazník a kdekdo nad nimi lámal hůl. Juventus se nakonec rozhodl pokračovat dál i bez svého dosavadního leedra. Zpěvu se logicky ujal kytarista Petr Rezek, který měl jisté pěvecké ambice již za Černochova působení, což mu Karel až do konce svého života neodpustil.
V tomto krátkém období vzniklo pár vlastních skladeb, z nichž se 6 zachovalo v podobě SP a nyní zmiňovaného EP, vydaného firmou Panton v edici Mikrofóra, což byl v té době úctyhodný vydavatelský počin, mapující český bigbít 60. let, v dnešní době pak vyhledávaná sběratelská rarita.
Velmi těžko lze z tohoto torza usuzovat, kam by se jejich hudba ubírala, nebýt nešťastného normalizačního období po roce 1970, které zcela zničilo slibně se rozjíždějící kariéru nejednoho talentovaného umělce.
Zcela neznámé jsou pak i další osudy Ladislava Tučka a kapelníka Vladislava Heráčka, o nichž už nebylo nikdy slyšet.

reagovat

Petr Gratias @ 30.10.2011 08:25:23
Zdravím Kedula Adnavse.....
tomu říkám pseudonym. Jakoby se zde eticky spojil Arab s Litevcem (!)
Hezké postřehy v recenzi. Jsem rád, že si někdo v dnešní době vzpomene na bigbítový pravěk, který už v současnosti nikdo v rádiu nezaslechne.....
Jedna výjimka by tu byla: zcela náhodně jsem (nepřipraven) kdesi u kohosi na rádiu Petrov zaslechl skladbu CHRÁM, která není na tomhle EP.
Moderátor se ani nenamáhal uvést skladbu ve stylu: zpíval Karel Černoch se skupinou Juventus...
Prostě jenom Černoch....
Děkuji za postřehy!

PaloM @ 30.10.2011 08:40:35
Luděk Švanda si z nás robí prdel :-))
Ja som proste Palo a doteraz ľutujem, že som si to "M" tam prilepil.
Juventus - preceňovaný opajcnutý bigbít. Ale chápem, aj ja mám slabosti z detstva, napr. pre Middle Of The Road.
Kedul Luděk, neber to prosím osobne, teším sa na tvoje ďalšie recenzie.

Psát o skupině Juventus, znamená psát sám za sebe můj první živý kontakt s českým bigbítem. Proto je to téma velmi osobní, nikdy nezapomenutelné a už navěky PRVNÍ….
Bylo jaro roku 1967 (tuším květen) v Kalifornii právě startovalo léto lásky a slovo hippies mělo chuť dálek, svobody, volnosti a nekonečnosti (o tom jsem ale dvanáctiletý kluk zatím moc nevěděl). Byla to určitě neděle, protože soboty v té době ještě nebyly volné, ale pracovní a já jsem byl s otcem na špacíru na brněnské Riviéře. Byla tam nějaká výstava automobilových veteránů a tak jsme tam s otcem nemohli chybět. Asi o sto metrů dál bylo velké prkenné pódium, pod ním lavičky na ty se rychle zaplňovaly lidmi. Na pódiu zatím vlasatí hudebníci rozestavovali reprobedny, bubeník umísťoval bicí soupravu a taky tam donesli dvoumanuálové varhany (Vox Jaguar) a pak začalo ladění elektrických kytar a dunivé baskytary a zkoušky mikrofonů. Dodnes slyším: „Voláme pana Lahodu, aby přestal pít pivo a šel si naladit kytaru, já to za něho dělat nebudu….“
Usedli jsme s otcem na lavičku a já jsem pozoroval s velkým bušením srdce pódium, protože mě ty vibrace od baskytary, elektrických kytar, varhan a bubnů vzrušovaly a já měl sucho v krku a prožíval jsem nepopsatelně zvláštní pocity…
Kapela se představila jako Juventus a začala hrát velmi dunivou a hlasitou hudbu, kterou jsem naživo předtím nikdy neslyšel (Olympic jsem naživo objevil až o rok později). Teprve po první skladbě přišel k mikrofonu tlustý zpěvák s velmi pevným a dramatickým hlasem a tuším, že to byla píseň Stůj, občane (?!). Zíral jsem s vytřeštěnýma očima. Já jsem v přestávce, když lidi tleskali a hvízdali řekl otci: „Dobrý, tati, že?“ Otec poznamenal něco jako: „Jo, dobrý, ale je to moc nahlas…“ Tady jsem pochopil ten generační rozdíl, že já budu vyrůstat v bigbítovém hluku, zatímco otcovo mládí na swingu se do toho „kraválu“ nemohlo vejít. „Pan Lahoda“ měl dlouhé vlasy a hrál velmi úderně na kytaru a používal booster a to bylo něco pro mě. Taky si pamatuji, že na doprovodnou kytaru v kapele hrál nějaký Petr Rezek a ten zpíval písničku Vlasy, jejíž text si dodnes nějak pamatuji a tak pro zajímavost uvedu alespoň fragment:

„Když se vám náhle zrodí děťátko, zakrátko nemá vlasy nakrátko.
Narostou ať je holka nebo kluk, a všem lidem je to fuk.
V šestnácti kluk se ale pohádá, že chce mít vlasy taky na záda.
Uslyší, nejsi přece děvčátko, musíš mít vlasy pěkně nakrátko…
Dospělý smíš mít vlasy jaký chceš, zakrýváš dlouhými vlasy svoji pleš.
Žena zas mívá vlasy nakrátko, do smrti dělá malý děvčátko…“

Otec se tomu smál a netušil, že jeho synátor bude vlasy řešit zásadně od tohoto dne už napořád…(vlastně dodnes).
Taky si pamatuji, že na pódium kluk, který byl starý tak jako já.
Představili ho jako: „Tohle je naše mladá hvězda – Petr Stůj!“
Kluk měl vlasy načesané těsně nad víčka a uši měl přikryté vlasy. Měl podobně naivní pubertální projev ve zpěvu jako já a já jsem mu záviděl. Jméno Petr Stůj už jsem nezapomněl. To byl pro mě další impuls a já chtěl vypadat jako on.
Beatles už v mém životě byli, ale to bylo v zahraničí, doma kolem mě máničky nebyly. Jenom jedna. Kamarád Pavel, student umělecké průmyslovky, jinak byli všichni sledováni, aby se stříhali. Já chtěl už tenkrát vzdorovat a nebylo to vůbec jednoduchý, ale zvolna jsem vlasy protahoval a v deváté třídě už jsem jako bigbítový kytarista naší skupiny Garden Beat, která se právě přejmenovávala na Harrow Of Tomorrow, měl vlasy na krku!! O rok později jsem měl svou první kytaru a podlehl jsem bigbítu totálně a na celý život. Skytarou i bez kytary.
Tak to byl trochu nerecenzní text, ale protože to bylo právě tady POPRVÉ, tak jsem si to nějak nemohl odpustit… na to jaro 1967…
EP Juventus jsem později naivně půjčil a naivně jsem o ně přišel na strašná léta, až dnes mám jejich hudbu opět k dispozici…

KAPKA JEDU – klasická kytarová skladba ve stylu britských kapel vestou Shadows, ale možná i Hollies a Tremeloes, doplněná výraznými varhanami (ve stylu Animals) a s dobře zezpívanými vokálními sbory, v nichž se prezentuje celá skupina. Nadějný nástup….

OČI – pomalá tklivá balada s bzučivými varhanami a pomalé kytarové doprovody se zvolna sázenými tóny. Rezek zpívá procítěně a kapela přesně ve stylu šedesátých let v mírně psychedelickém tónu servíruje píseň možná mírně ve stylu Moody Blues, jenom v podobných inspiracích, s táhlými vokály a prostorovým kytarovým soundem…

BOB HANDS – příšerný smích v úvodu určitě zaskočí každého a pak přichází „drsné téma“ a dramatický interpretační model. Sound v pianissimu a šeplavý hlas doprovázejí vzdálené varhany, které se po nástupu bicích rozběhnout společně s elektrickou kytarou a zase tady máme střídání napětí v psychedelických obrazech. Elektrická kytara bzučí pod náporem boosteru. Jasný vliv britských kapel šedesátých let je nezastíratelný…

NEMOCNÉ SRDCE – pomalá skladba s interpretačním napětím s dominujícími varhanami, ale s výraznými basovými tóny a šustění bicích nástrojů přináší tajemné obrazy, kdy se Rezkův hlas opírá o niterný nijak veselý Krečmarův text, jenž Rezek umocňuje divadelní dramatickými akcenty ve zpěvu….

Současný pohled rockera by asi mluvil o tom, že hudba je naivní, ale já to s ohledem na historický vývoj tak nevidím. Spíš si znovu uvědomuji, jaká byla velká škoda, že se jim nepodařilo natočit regulérní album, které by jasně deklarovalo komplexní pohled na jejich hudbu. Juventus nebyli druhý Olympic, zněli jinak než George And Beatovens, Flamengo nebo Rebels. Instrumentálně to byla na svou dobu velmi dobrá hudební kapela, o které dnes vědí jenom opravdoví pamětníci.
Počet hvězdiček vidím na čtyři.

Pro sběratele encyklopedických údajů uvedu seznam natočených skladeb skupiny JUVENTUS mimo dané EP, které jsou rozptýleny na singlech…

Nářek převozníka (Lahoda / Prostějovský) – zpívá: Karel Černoch
Den na prérii (Prostějovský / Švejdar) – zpívá: Petr Stůj
Zrcadlo (Černoch / Žák) – zpívá: Karel Černoch
Chrám (Černoch / Prostějovský) – zpívá: Karel Černoch
Ona se brání (Heráček / Žák) – zpívá: Karel Černoch
Stůj, občane (Černoch / Žák) – zpívá: Karel Černoch
Sto kouzelných slok /Spick And Specks/ (Barry Gibb / Žák) – zpívá: Karel Černoch
18 minut (Heráček / Žák) – zpívá: Karel Černoch
Broď se řekou (Michajlov / Krečmar) – zpívá: Karel Černoch
Procitnutí (Černoch) – zpívá: Karel Černoch
Modrej len (Rezek / Krečmar) – zpívá: Petr Rezek
Vlasy (Rezek / Krečmar) – zpívá: Petr Rezek

18 minut – byla později indexová píseň, protože text byl nápadně svázán s 21. srpnem 1968, kdy došlo k invazi Varšavské smlouvy do Československa. Skladba je docela odvážný psychedelický nářez……

Zdravím Luka63! Potěšilo mě, že někdo si vzpomene na JUVENTUS. Možná budeme jenom dva na Progboardu, možnán také ne.....
reagovat

Petr Gratias @ 23.09.2011 11:51:15
Ještě mohu pokračovat....
Teta mojí matky bydlela koncem šedesátých let v Praze na Letné - U letenského sadu. Ve stejném patře bydleli "nějací" Lahodovi. Moje prateta se s touto rodinou velmi přátelila. Byla jsem tam někdy v r. 1968 na pár dní na prázdninách. Jméno "Lahodovi" jsem nějak nevnímal, ale.... teta měla velký byt a v oné době tam přišel na návštěvu o takových deset let starší chlapík s dlouhými vlasy. Teta se z nějakých důvodů (pochopitelně už nevím proč) měla postarat o jeho oběd. Lahodovi nebyli doma (nebo co) a teta mu nachystala do pokoje polévku a nějaké jídlo. Já jsem si toho člověka prohlížel pořád jsem si říkal, že ho od někud znám. Teta bigbít asi neznala, ale říkala: "To je Jirka Lahoda, on je hudebník, hraje na kytaru, víš...." Tak to muž jsem byl doma... Dodal jsem si odvahy a připomněl jsem mu Brno, jaro 1967 Riviéra a koncert Juventusu. On se usmál a řekl: "Ten Lahoda, to jsem byl já" a začal se smát.
Pak jsem z něho tahal nějaké rozumy kolem kytary. Byl docela přátelský a trpělivě odpovídal, ale musel pak odejít... Už jsem ho nikdy potom neviděl.
Teta mi pak po necelých pěti letech vyprávěla o téí tragédii, která se stala v Ruzyni na letišti a že tam Jirka Lahoda zahynul a rodičům přinesli jenom poškozené pouzdro s kytarou....
Uznáte, že na tohle prostě zapomenout nemůžete....

Mohyla @ 01.01.2012 12:06:39
Informácia pre priaznivcov skupiny Juventus. Supraphon vydáva edíciu Pop galerie. Je v nej zahrnutý aj Karel Černoch. Na CD je sedem skladieb Juventusu. Márne nie sú ani ďalšie skladby.

>> odkaz

Písně z tohoto EP mne provázejí od šestého roku života a vždy mne nějak nevysvětlitelně fascinovaly svou zneklidňující a temnou atmosférou. Tou se tato čtveřice skladbiček vymykala tomu, co se na konci 60. let v ČSSR na desky dostalo. V rámci dostupných nahrávek této kapely jde o nejkvalitnější počin.

"Kapka jedu" je kratičká svižná a vyloženě šedesátková věc. Jednoduchá beglajtová kytara se drží rytmiky, dobré jsou vokály. I když by se mohlo zdát, že jde o veselou záležitost, opak je pravdou. Kromě textu jsou značně znervózňující výborné varhany, zvláště v sóle.

"Oči" je hodně komorní melancholická pomalá píseň. Krátké sólo tentokrát patří kytaře.

Rockovou věc "Bob Hands" otevře skřehotavý spíše výkřik, než smích. Poprvé dojde na rytmické změny, kdy rychlé sloky o zlosynu Handsovi střídají pomalé refrény popisující krvácející oběť.

"Nemocné srdce" - při poslechu jako bych sám dlel na srmtelném loži. Opět nápaditější střídání motivů i tempa vyjadřuje napětí mezi depresí z nemoci a nadějí s touhou po uzdravení. Nejdepresivnější kousek.

Jsem rád, že toto výjimečné EP vlastním, ale radši bych byl, kdyby se kompletní tvorba této kapely objevila na CD. Je to velký dluh jak muzikantům, kteří se v Juventusu vystřídali, tak nám - fanouškům českého bigbítu!




reagovat

Mirek Kostlivý @ 22.09.2011 17:23:32
S tím dluhem souhlasím. Vždyť já tuto desku vůbec neznám!

Petr Gratias @ 23.09.2011 07:22:42
Zdravím Luka63.....
byl jsi rychlejší. Včera jsem nasadil profil kapely, ale neměl jsem čas pokračovat.....
Vlastní recenzi dodám....
K Juventusu bych:
kupte si CD Karel Černoch POP GALERIE.
Jsou tam přesně označeny skladby, které nahrál s Černochem Juventus. Je to vyčištěné, ale bohužel to není kompletní produkce, kterou Juventus natočili.
Pokud tam nezpívá Černoch, tak s ohledem na jeho profil tam nic dál není.
Bohužel tím se cesta k vydání těch "zbytků" od Juventusu zavírá, protože Supraphon preferuje JENOM Černocha a ne JUVENTUS.....

luk63 @ 23.09.2011 09:44:48
Zdravím Petra G.: Počítal jsem s tím, že záhy přidáš recenzi a ani jsem tě nechtěl předstihnout, ale k této desce mám tak osobní vztah, že to nešlo ani jinak, když jsem ji tu objevil :-)