Badlands - Voodoo Highway (1991)

Raye Gillena je na hudební mapě velká škoda. Tento jedinečný vokalista, který vystřídal více kapel (škoda, že s Black Sabbath nenatočil i klasickou desku), ale až s domovskými Badlands dokázal vydat plnohodnotná alba, odešel z tohoto světa předčasně.

Stejně tak je nedoceněným šestitrunařem i Ozzyho kytarista Jake E. Lee, hrající na deskách Bark at the Moon a The Ultimate Sin. V kapele ctící kořeny rockové a bluesové školy sedmdesátých let se tyto dvě persony potkávají a okolní svět dokáží zaujmout hned dvakrát a razntně po svojom.
Osobně jsem dal průchod jejich druhému albu Voodoo Highway do mé sbírky a že bych toho snad někdy litoval, rozhodně ne.

Že jde o desku kytarovou, je zřejmé po prvních několika sekundách, to kolem tohoto nástroje se točí vše, to kytarista skládal většinu a kytarové exhibice v míře řekněme dostatečné i konzumujeme. Začátek je úchvatný, razantní nástup písně The Last Time- se syrovým bluesovým nádechem Jakeových kytarových motivů, jeho lehounké zdobné kudrlinky a zajímavě se měnící tvary na sebe upozorní okamžitě, zkrátka je co poslouchat, navíc, když má vedel sebe tak kvalitního pěvce jakým Ray beze sporu je. Pak se ale deska chvíli utápí v krkolomnějších motivech a melodické postupy zůstávají skryty, až do doby, než připluje božská Whiskey Dust- která míří k sedmdesátkám a všichni milovníci Pageů a Becků si musí spokojeně pomlaskávat. Blues jako ze staré školy. Střed desky je dokonalý, jedna pecka střídá druhou, hřmotný Plant nás pozoruje zpoza Soul Stealer, funkový Hughes s Bolinem jako by byli ve studiu, když se zrovna točila píseň 3 Day Funk. A Black Country C. si museli dobře omrknout osmou Silver Horses, než vložili podobný motiv do jedné ze svých skladeb. Tok Mississippi usměrňuje titulní Voodoo Highway ale deska v závěru trochu ztrácí tah, proto na vyší hodnocení těžko dosáhne.

Ne, Badlands nejsou plagiát, použité symboly posloží pouze k rychlejší orientaci a stylovému usměrnění nahrávky. Osobitost kapely je jejich doménou.

reagovat

steve @ 20.12.2016 07:12:15
Podobných kapel vznikalo v británii a americe na konci osdesátých let tisíce, všechny se chtěli prodrat nahoru a zněly stejně. Badlands měli větší potenciál, který ale úplně nevyužili. Gillen pořád chlastal a drogy měl taky na blízku, naštěstí ho Jake držel na uzdě a vydali dvě vynikající desky otírající se o bluesové kořeny. Kdyby začali o 20 let dřív, možná by měli zeppelíni zdatnou konkurenci. Dal bych 4 hvězdy.

jirka 7200 @ 17.08.2017 13:00:27
U Badlands si cením toho, že si stáli za svou muzikou a nenechali si do toho od firmy Atlantic moc kecat. Ta na ně tlačila ve vidině ještě větších prodejů, než doposud.

Byly jim vnucovány služby hitmakera Desmonda Childa, který psal kapelám Bon Jovi, Dream Theater, Kiss či Ratt hity na zakázku.

To kapela rázně odmítla a nadále se věnovala svému poctivému zemitému blues hard rocku. Erica Singera zlanařili Kiss, proto byl povolán zpívající bubeník Jeff Martin (mj. ex MSG či Racer X).

Badlands natočili výbornou desku, která, ač komerčně mírně oproti prvotině propadla, tak naopak obstála ve zkoušce času, narozdíl od tisíců podobných kapel, které na přání firem vyměkli do nepoživatelného hair metalu plného šátků, líčidel a trvalých hřív.

Neřadím desku na samý vrchol hard rockového žánru, nicméně první liga to každopádně je. Velmi nedoceněná kapela.

Bohužel rozmíšky mezi členy kapely, nevybíravý tlak firmy a drogy a doba nepřející tomuto typu hudby zapůsobily jako smrtící koktejl a kapela ukončila činnost.

Antony @ 17.08.2017 13:56:54
jirka 7200
To je zajímavá úvaha, a dá se s ní souhlasit. BADLANDS mají v něčem, díky své stylově neústupné zemitosti, výsadní postavení mezi podobně laděnými kapelami.