Rovescio Della Medaglia, Il - La Bibbia (1971)

CD RCA Italiana - 88697343622, Sony BMG Music Entertainment - 88697343622 /2008/

Pravěkej underground, animální a primitivní nářez s odpovídajícím zvukem. Výplach. Komplet celé album trvá necelých 33 minut, ale když si odečteme jeho úvod a závěr - které vyplňují jen nějaké dobové speciální efekty (rozuměj pazvuky) - zbyde nám sotva pětadvacetiminutová fašírka. Zpěvu tady moc není, ale stojí za to. Je expresivní a dramatickej přesně tak, jak to mám rád a tak, jak to uměj jenom talijáni. Baskytara je v instrumentálních pasážích brutálně vytažená a člověk se tak nemůže zbavit dojmu, že oba kytaráci bojují o to, kterej z nich bude mít navrch. Slyšet je tu stopové množství flétny, ale pozor ! Vůbec žádné klávesy. A to je věc ne zas tak úplně obvyklá...

Koncepční hardrockové album (inspirované Biblí a Starým zákonem) se stopami progresivního rocku se sice nahrávalo ve studiu, ale pěkně naživo a ten zvuk podle toho taky tak vypadá. Moc se s tím nemazali. Nejambicózněji se tváří víc jak deset minut dlouhá Il giudizio, ale já si cením i přímočaré instrumentální palby Sodoma e Gomorra.

Z italské scény mě napadá jediné album, ke kterému bych to mohl přirovnat. "Sirio 2222" (1970) podobně divokých Il Balleto di Bronzo. A i to je - proti téhle patálii - ještě celkem uhlazené...

Reedice z roku 2008 má výbavičku, chudou jak kostelní myšičku. "Booklet" je jen dvoulistem papíru a neobsahuje nic, než názvy písní a sestavu. Ovšem i přes všechny výtky jsem rád, že ji mám.

Lepší trojka.

reagovat

Priznávam bez mučenia, že taliansku skupinu Il Rovescio Della Medaglia poznám vďaka Progarchives, kde sa jej tretí album pravidelne zobrazoval ako zásadné dielo talianskeho art rocku. Keď som si budoval zbierku toho najnutnejšieho z uvedenej krajiny, postupne som si z návštev v Taliansku priniesol prvé tri albumy a nestačil som sa čudovať, ako neokrôchaná kapela to spočiatku bola.

La Bibbia začína množstvom psychopatických (áno, to slovo som zvolil úmyselne) zvukov a hlukov pomenovaných Il Nulla, nie je to nič, o čom by sa dalo písať, nieto ešte oslavne. Album má evidentne podľa názvoslovia akýsi jednotiaci zámer, ale nič od toho nečakajte. Už La Creazione predvedie, o čom produkcia kapely vlastne je. O mizernom zvuku, brutálnej priamočiarej rytmike, hoci s basákom ktorý rád čosi furt vyhráva, o drsnej gitare a klasicky melodramatickom jačavom speve. Slovom, je to hard rock ako remeň. Lalákaná tichá medzihra kúzelne graduje, čo dodať. Aha, občas sa ozve aj flauta, Jethro Tull ovplyvnila dobovú rockovú scénu tak, ako hádam nikto. Plynulý prechod do ďalšej pecky L'Ammonimento nedáva šancu na výdych. A melodramatický taliansky spev jednoducho žeriem (mimochodom, striedanie lalákania a rifu ako od metalistov nemá chybu). Vrcholom albumu je však rýchla smršť Sodoma E Gomorra. Na úvod sa povadí gitara s bicími, ale potom nastúpi dôstojný predchodca Ace of spades, pravda, bez spevu. A basu neprepočuje nikto. Dlhočizná kompozícia Il Giudizio začína pozvoľna a v rámci možností i meditačne, tvrďácke vsuvky ju však rýchlo zbavia nálepky akejkoľvek vyššej umeleckej ambície. Dokonca sa tu nájdu pasáže, ktoré by mohli potešiť fandov počiatkov Metallici (sic!). A pasážami sa to tu vskutku priam hemží, jeden tvrďácky motív strieda druhý a do toho občas niečo po taliansky jačí spevák. Záverečné zopakovanie úvodných hlukov Il Diluvio už iba naťahuje čas beztak krátkeho albumu.

Pre podobné hrubozrnnosti mám slabosť. 3,5 hviezdy udeľujem bez zaváhania.

reagovat