Rovescio Della Medaglia, Il - Contaminazione (1973)

CD RCA Italiana ‎- 88697343652 /2008/

Klasická hudba a rock. Dva zdánlivě neslučitelné světy, které toho však mají společného víc, než by se na první pohled zdálo. Ne nadarmo se o skladatelích vážné hudby, byť s trochou nadsázky, hovoří jako o prvních rockerech. Jen s tehdy dostupným nástrojovým vybavením. Jak šel čas, docházelo k prvním nesmělým pokusům o spojení bigbeatové kapely a symfonického orchestru a současně i k vývoji classical rocku, subžánru jako takového.

Během své cesty rockového fanouška a posluchače jsem podobných fúzí slyšel nepočítaně. The Moody Blues počínaje a Therion, či death metalové symfonie finských Waltari konče. Některé pokusy balancují na hranici kýče, jiné dopadly na výbornou a mezi ty nejpovedenější řadím album "Contaminazione" (di alcune idee di certi preludi e fughe del "Clavicembalo ben temperato" di J.S.Bach) italských Il Rovescio della Medaglia.

Deska vyšla v roce 1973, tedy v oněch časech art rockové hudbě zaslíbených a na ploše necelých 37 minut nabízí třináct skladeb. Přechod mezi nimi je však ve většině případů zcela bezešvý a orientace v tracklistu, bez pohledu na display CD přehrávače, prakticky nemožná.

Úvod je jak z pohádky "O Šípkové Růžence", ale jakmile se do toho vloží kapela (palby "Ora non ricordo piu" a "Il suono del silenzio"), dostává to ty správné grády. Smyčce se drží povětšinou zpátky, navrch má rock a orchestr se připojuje hlavně ve chvílích, kdy je zapotřebí dobarvit atmosféru. A je jedno, jestli je nutno přitlačit na pilu (pompézní "Mi sono svegliato e... ho chiuso gli occhi"), nebo přidat krapet jemnocitu (slzavé údolí "La mia musica"). Cembalo střídá zrezivělá kytara ("Scotland Machine") a nechybí ani chrámové varhany ve srašidelné variaci na upírské horory (" Cella 503"). Ve skladbičce "Alzo un muro electrico" překvapí malá latino vsuvka a tím nejlepším vyvrcholením je pak závěrečná "La grande fuga". Kapela řádí jak utrženej vagón a symfonici se rozparádí tak, až se jim třepí smyčce, mlží brýle a rosí jejich vysoká čela. Opona padá, finito. Přídavek (rozuměj bonusy) nebude a tak si dáme repete...

Na albu se velkou měrou podílel - a také jej produkoval - fenomenální hudební skladatel Luis Enrique Bacalov. Tento původem argentinec se proslavil především svými filmovými soundtracky (např. "Django", za hudbu k filmu "Il Postino" dostal dokonce Oscara) , ale na začátku sedmdesátých let si zkusil i spolupráci s italskou rockovou scénou. Jejím výsledkem jsou velmi dobře hodnocená alba Concerto grosso per i New Trolls (New Trolls 1971), Preludio Tema Variazioni e Canzona (Osanna 1972) a právě z mého pohledu nejlepší Contaminazione. I vzhledem k vynikajícímu zvuku tohle album hodnotím pěti hvězdičkami a doporučuji Vám ho k poslechu.

reagovat

Petr87 @ 15.09.2016 10:48:39
Souhlas! Pro mne je tohle, zvukově neskutečně vymazlené, symfo-rockové dílo taky na jasných pět hvězd.
Díky za skvělou recenzi a připomenutí! ;)

Snake @ 16.09.2016 07:55:09
Petře, rádo se stalo. Děkuji za ohlas.

Kto by to bol povedal, že ohučaná kapela Il Rovescio Della Medaglia dokáže z roka na rok opustiť svoje počiatky a vrhne sa na classical rock? Nikto. A predsa sa tak stalo. Hudbu ovládol novo prijatý klávesák, ktorý sa rozhodol, že vytvorí album plný ochrany životného prostredia na Bachom ovplyvnenej hudbe. K ruke si prizval orchestrálneho guru talianskej scény argentínskeho pôvodu, istého Bacalova a mohlo sa ísť na to.

Prvé, čo udrie do uší, je priezračný zvuk. Úvodný nástup Absent for this Consumed World jasne dokazuje, že klávesy ovládli priestor. Skvelý virbel oznámi, že na radu príde Ora non ricordo piu. Zaváňa kráľovskmi dvormi, jemný spev je prekvapením. A zďaleka nie posledným. Ťažkotonážny hard rockový rif nemá chybu, so zakomponovaným ákaním znie ako niečo od Queen, ale iba na chvíľku, kríženie hard rocku a jasne klasicistických klávesov nemá chybu. A ten zvuk! Na tak krátku plochu je tu pretlak motívov, chápem to art rockerské nadšenie. Klávesák sa predvedie v úvode Il suono del silenzio, čo je inak tiež parádna hard rocková jazda so spevnými vsuvkami. Keď sa ozvú sláky, čembalo , husle, je z toho zrazu "Baroko", ale len do chvíle, kým sa kapela zasa poriadne emersonovsky nerozpáli. Plynulé prejdenie do slákov Mi sono svegliato e... ho chiuso gli occhi zjemňujúce beztak jemný spev je fasa, nálada ako z koncertu klasiky sa nedá neobdivovať. Do toho zapadá aj gitara a následné klávesové šumenie. Rázna Lei sei tu Lei nemá chybu, ako všetko, čo dosiaľ zaznelo, ale túžil som to vyzdvihnúť. Klavírna vsuvka La mia musica preteká emóciami, vystrieda ju krehký tichý spev, som namäkko. A tie sláky! Gýč bez hanlivého významu by mohol znieť takto. Tichobôľna vsuvka Johann je vystriedaná po gajdách znejúcimi klávesmi (tipujem) v Scotland Machine, opäť sa strieda orchester a nabudená kapela. A tá sa miestami vypne k parádnym hard rockovým pasážam, ktoré sa po tichom úvode vybujačia v Cella 503. Zakončí to chrámový organ a nastúpi titulná skladba Contaminazione 1760. Tá si vlastne iba krátko zapiští i zafúka na flaute a následne prenechá priestor najparádnejšej hard rockovej skladbe na albume - Alzo un muro elettrico. Jasné, tichá medzihra a až džezová vsuvka nemôžu chýbať. Ako sa na albume stalo zvykom, opäť sa plynulo prejde do ďalšej pokojnej medzihry Sweet Suite, ktorá, neprekvapivo, vygraduje až do spevu a prejde do záverečnej La grande fuga . Husle vystrieda hard rockové vyhrávanie v stopkách i bez nich, parádne vygradovaný záver je jednoducho na svojom mieste.

Toto je jeden z najlepších classical rockových albumov, aké som kedy počul. Milujem ho.

reagovat

Snake @ 03.02.2016 08:42:48
Recenze už je to trochu letitá, krapet fousatá a tak chtěl jsem napsat vlastní. Jenže desek je spousta a času míň, než málo. K té hejkalově nemám jedinou výhradu, tu desku popsal opravdu pěkně. Ono najít slova pro takovou krásu je opravdu těžké...

Parádní symbióza art rockové kapely a mohutného symfonického orchestru pod taktovkou Luise Enriqueze Bacalova. Kumšt s velkým K, mistrovské dílo. Jednoznačně za pět.