Trip, The - Caronte (1971)

The Trip. Mezinárodní sestava, zpěv v angličtině, ale odborníci a encyklopedisté řadí je k subžánru rock progressivo italiano a tak tady máme další spolek skvěle reprezentující apeninský poloostrov.

Jejich druhé studiové album Caronte vyšlo v roce 1971 a těží především z klávesového classical rocku, lehce zamlženého psychedelickým oparem. Joe Vescovi je vskutku geniální klávesista a naplno to předvádí hned v úvodní, až nestoudně chytlavé classical rockové pecce Caronte I. Přátelé, to je mazec. Jakmile po úvodních dvou minutách The Trip spustí svůj odzemek, zmocní se mě podivný neklid a pomocí primitivních plaveckých pohybů sebou škubu a mrskám jak vyvrženej vorvaň.

Následující skladba Two Brothers má osm minut. Zprvu si pro sebe většinu pozornosti uzurpuje strašidelně skuhrající hammond, až po třech minutách přidá se zpěv a najednou je to docela příjemně ksichtící se písnička, ke kytarovému sólu dostane se i Bill Gray. Ovšem v závěrečné části je to pěkná schýza, když do repetivní figury umanutě vříská policejní siréna.

Po tomhle poměrně těžkotonážním nátěru přichází vítané osvěžení v podobě kouzelné balady Little Janie. Jemné klávesy, šumění mellotronu, přitažlivý refrén a vokály posluchače odkazující někam do poloviny šedesátých let, prostě pohodička a zakuklený hit.

Následuje poměrně ambiciózní kus L'ultima ora e ode a Jimi Hendrix. Po volnějším úvodu dočkáme se pěkné classical rockové vsuvky, chrámově znějících varhan a v závěru i emotivního kytarového sóla, ale nemůžu si pomoct, na ploše téměř deseti minut děje se toho trochu málo. Na úplném konci je tu ještě instrumentální skladbička Caronte II a tady spokojeně pomlaskávat bude každý, kdož libuje si v brutálně zkresleném zvuku hammond organu.

Dvojka od The Trip je velmi dobrá, ač malinko nevyrovnaná a tak to vidím někam na tři a půl hvězdy. Vzhledem k výbornému zvuku a především otvíráku Caronte I však musím zaokrouhlit směrem nahoru. Pro milovníky trochu obhroublého a neotesaného classical rocku povinnost !


reagovat

tykeww @ 05.08.2014 20:28:01
Tedy, album jsem si poslechl a silně mě zaujalo. Díky za recenzi a za to, že jsem tuhle kapelu (na kterou se jistě v příštích dnech zaměřím) díky tobě poznal.

Snake @ 05.08.2014 20:55:20
Michale, jsem rád, že tě The Trip zaujali. Jsou opravdu výborní. A následující fošna Atlantide je ještě o chloupek lepší, to mi věř. Mám classical rock rád, The Trip řadím k The Nice, ELP, Triumvirat, Beggar´s Opera, nebo Ekseption a pokud se ti tyhle kapely líbí, nemůže tě tenhle "italská" gruppa zklamat...

Jardo @ 06.08.2014 03:22:35
Tento album milujem. V mojej zbierke má svoje čestné miesto.

pito63 @ 16.08.2014 16:52:44
Toho "vorvaňa" na suchu by som chcel vidieť. :-)
Ľahko, s nadhľadom, vtipom a vkusne - radosť čítať a pritom počúvať tento album - pekná recenzia na výbornú nahrávku.
Snake, vďaka za recenziu "Caronte"!

Caronte, druhý album taliansko-anglickej skupiny The Trip, plynulo nadväzuje na debut. Ostala hrubočizná inštrumentácia, nezmizla temná nálada, nechýba klávesová dominancia, takže, ak si kladiete otázku, čo pribudlo, čítajte ďalej.

Drsný gitarový úvod prejde do perfektného hrubozrnného classical rocku, rytmika je priamočiara, klávesy k zožratiu. Inštrumentálka Caronte I je jednoducho skvelá, pripomína to najlepšie z Emersonovej skupiny Nice. Na začiatku skladby Two Brothers zabrzdí auto, niekto niekam ide, niečo otvorí, čosi rozbije a výsledkom je vskutku desivé klávesové intro nasledované mŕtvolnou basovou linkou. Mám rád pomalé nesladké veci, obzvlášť, keď sa točia okolo rázneho hard rockového posadenia. Verím, že už tušíte, že práve to sa v tejto pecke deje. Nemusím hádam pripomínať, že skladba má niečo cez osem minúť, nuž motívov sa prestrieda viacero, od tých hard rockových až po psychedelické, radšej sa vrhnem na tretiu poradovú pesničku s nežným názvom Little Janie. A tá prináša klavírnu, sláčikovú i akustickejšie orientovanú cukrovinku, ktorá svojím umiestením doprostriedka celého dielka pôsobí celkom milo. Aj taliančinou nezasiahnutý jedinec ako ja vydedukuje, o čom asi bude skladba L'Ultima Ora e Ode a J. Hendrix. Desaťminútové bluesovo i classical rockovo presýtené temné pasáže dokazujú, že na Hendrixa sa dá napasovať čokoľvek. Ako napríklad klávesové klasicistické medzihry, odbíjanie vežových hodín a pod. Samozrejme, špinavá gitara je základ. A to aj v úžasných clivých melódiách. Je zaujímavé, že koniec skladby sa nachádza v prvej minúte posledného kúsku albumu Caronte II. Potom nasleduje už len chvíľka motívovania i sólovania na variáciu úvodnej časti titulnej kompozície a šlus.

Skupina na svojom druhom albume vyzrela a ponúka výbornú pochmúrnu classical-hard-psych rockovú jazdu. A mne sa veľmi páči.

reagovat

pito63 @ 04.11.2012 18:38:55
Dnes som trošku "listoval" v talianskych progresívnych vodách a narazil na toto taliansko netalianske "čudo". Spadla mi "gamba", nádhera!
Hejkal, díky za kapelu The Trip!

hejkal @ 04.11.2012 18:43:33
Trip je fasa, som strašne rád, že som mohol komplet diskografiu zohnať lacno priamo v Taliansku (až na posledný album zakúpený v Roxy). Skús aj ďalší album Atlantide, ten by ti mohol pripomenúť Mediterranean Tales od Triumvirat.

pito63 @ 04.11.2012 18:58:57
Idem na to, díky!

pito63 @ 09.07.2013 19:43:06
Po albume "Atlantide" sa mi podarilo zaradiť do zbierky aj "Caronte", čo ma veľmi teší.
hejkal, ak si nájdeš trochu času, hoď pre mňa nejaké odporúčanie na taliansku scénu, čo by mi mohlo sadnúť. Uvažujem o takej desiatke albumov, na spestrenie zbierky. Díky!

hejkal @ 10.07.2013 06:36:58
Ahoj, neviem presne, čo už prípadne máš, ale mimo The Trip odporúčam s ohľadom na odhad tvojich preferencií niečo viac ako 10 tipov, aby si prípadne mohol vyberať, škrtať... :

Biglietto per l’Inferno (1974)
Alphataurus (1973)
Black Spirit (1978)
Garybaldi: Nuda (1972) – vydanie s rozkladacím obalom, stojí za to!
Dalton – Riflessioni: idea d’infinito (1973)
Ibis – Ibis (1975)
Jumbo – DNA (1972)
Nuova Idea – Clowns (1973)
Osanna – L’uomo (1971)
Il Rovescio della Medaglia – Io come io (1972)
Teoremi – I Teoremi (1972)
Semiramis – Dedicato a frazz (1973)
New Trolls – Concerto grosso (1971)
Gli Alluminogeni – Scolopendra (1972)

pito63 @ 10.07.2013 07:59:03
hejkal
Okrem dvoch spomenutých titulov The Trip som kúpil iba Moby Dick.
Niečo poznám, dačo nie. V rýchlosti som preletel "svoje" obchody, niektoré veci sú v ponuke (Alphataurus, Garybaldi, Semiramis, New Trolls), iné zasa nemajú, ale je to pre mňa výzva do budúcnosti. S kapelami Alphatarus a Garybaldi si ma odhadol, ich diela sa mi naozaj páčili.
Veľmi pekne Ti ďakujem!